TOPlist

7. Termoterapie a termosolární úl

 

Vznik konceptu termosolárního úlu

 

Když jsem začínal včelařit, používal jsem klasické i nástavkové úly běžných koncepcí. To jak ve svém chovu, tak také v podniku Sempra Heřmanův Městec, kde jsem zajišťoval opylovací činnost. Nutnost obnovit starší úly na včelnici mě motivovala k tomu, abych sehnal úly nové. Šlo o úly tenkostěnné, vyrobené firmou Kolomý. Používám jich dosud několik desítek asi 15 let, a ke cti této firmy musím říci, že se mi nerozpadl ani jediný nástavek. Proto jsem také zastával názor, že tenkostěnné úly jsou ty pravé.

Čas pokročil, a pan Ing. Smělý z Prahy nás všechny šokoval svými pravidelnými ročními výnosy nad 100kg medu. Nastala tedy móda používání úlů silně uteplených. Tedy trend právě opačný. A aby toho nebylo málo, dozvěděl jsem se, že prý i firma Kolomý své úly uteplila. Nevím, zda je to pravda, ale nedivil bych se tomu.

Proto jsem si pořídil dva teplodržné úly, o síle stěny 8cm. A podrobil je srovnání s běžnými tenkostěnnými úly. Pokus probíhal na včelnici v Chrudimi za zcela stejných podmínek. Stejná síla včelstev, stejná kvalita matek, stejná péče. Jen pojetí úlů z hlediska teplodržnosti zcela jiné.

 

Výsledek byl tento:

 

Na konci února vykazovaly silnostěnné úly vysokou letovou aktivitu. Jejich včely nosily pyl, létaly pro vodu. V úlech tenkostěnných byl až podezřelý klid. Letová aktivita minimální, včely hustě stažené v hroznu, plod skoro žádný. Tenkostěnné úly v rozvoji výrazně zaostávaly.

Jaro postoupilo a obraz vývoje se měnil. Včely z úlů tenkostěnných počaly létat více a letová aktivita včelstev v úlech silnostěnných naopak klesala. Bylo zajímavé, že dobrou letovou aktivitu vykazovaly silnostěnné úly po poledni, kdy byl vzduch nejvíce teplý. Zatím co úly tenkostěnné vykazovaly vysokou letovou aktivitu už od rána.

Důvodem byl fakt, že slunce dokáže už ráno prohřát stěnu tenkostěnného úlu a pomoci včelám s udržením úlové teploty. Ty pak mohou létat pro vodu, nektar a pyl. V úlech silnostěnných včely od světa izoloval 8cm silný polystyren a nebyly proto schopny se sluncem ráno ohřát. Musely počkat, až se v okolí úlů na vyšší teploty ohřál vzduch.

V silnostěnných úlech také panovaly v rámci dne menší teplotní rozdíly. Nemohlo být řeči o tom, že by se ve dne ohřály a teplenou energii uložily do vosku plástů. Navíc měly silnostěnné úly od jara více plodu. A protože včely musely tento plod samy svým metabolismem ohřívat bez jakékoli pomoci slunce, mohly pořádně létat až po poledni, kdy bylo nejvíce teplo.

Když jsem v dopoledních hodinách za plného květu řepky otevřel úl tenkostěnný, nektar z buněk silně kapal. Když jsem otevřel úl silnostěnný, žádný nektar z plástů nevytékal. Odpoledne tomu již bylo jinak a i silnostěnný úl se nektarem plnil.

Tenkostěnné úly vykazovaly výbornou snůškovou aktivitu a úly silnostěnné zase lepší jarní rozvoj a méně medných ztrát za snůškových mezer a chladného deštivého počasí. Výsledek byl pro mě překvapením. Byl totiž v obou úlových systémech nejen zcela stejný, ale dokonce i přesně zakulacený na 40kg medu/úl. To v případě obou srovnávaných systémů. Tedy dokonalá remíza.

Když vidíte, že nevýhody jednoho typu úlu přesně kompenzuje typ druhý, nemůže Vás nenapadnout, jak by bylo skvělé, kdyby uměl ideální úl budoucnosti obojí. A nevýhody obou systémů se jeho konstrukcí vyrušily. Takový úl by musel umět šetřit teplem vyrobeným včelami na bázi medu, jako úl teplodržný. A zároveň se by se musel dokázat ohřívat snadno jako úl tenkostěnný.

V umění kombinace obou těchto zdánlivě neslučitelných požadavků, spočívá dle mého názoru budoucnost řešení úlové otázky. Proto jsem se začal jejím řešením zabývat. A jako vystudovaný ekolog jsem si brzy uvědomil, že řešení je už známé a tisíce let používané. Vlastníkem tohoto patentu jsou bílá polární zvířata. Třeba polární zajíc, liška, nebo lední medvěd. Jejich řešení je tak účinné, že umožňuje těmto druhům přežívat i mrazy, které by jejich příbuzné s hnědým kožichem zabily.

Kůže ledního medvěda je černá jako uhel. Z ní vyrůstá bílá srst, plná milionů dutých chlupů. V nich se drží vzduch a ten je výborným tepelným izolantem. Světlo je krátkovlnné elektromagnetické záření, které bez potíží projde dutým chlupem a dopadá na černou kůži ledního medvěda. Zde je tmavým pigmentem melaninem pohlceno a mění se na záření tepelné. To má ale delší vlny a nemůže se snadno dostat ze srsti zvířete ven. Tepelné vlny se tedy v srsti zvířete akumulují a lze bez nadsázky říci, že lední medvěd žije ve vlastním skleníku, který si s sebou nosí. Není tedy divu, že zatímco tmavě zbarvení medvědi v mírných šířkách spí zimním spánkem (protože touto adaptací nedisponují a tedy musí), lední medvěd v podmínkách mnohem drsnějších se jde občas za mrazu vykoupat ve vodě či sněhu, aby se působením solárního ohřevu nepřehřál.

Tím ale adaptace ledního medvěda nekončí. Pod kůží která funguje jako solární panel je silná vrstva tuku, která brání metabolicky uvolněnému teplu získanému z potravy unikat z těla. Když svítí slunce a medvěda ohřívá, cévy se roztahují a umožní bránit přehřátí zvýšeným výdajem tepla. Když je zataženo a zuří mrazivé bouře, cévy se stáhnou a jen minimum krve jde do pokožky. Většina krve je uzavřena pod tukovou tkání medvěda. Tuk je špatný tepelný vodič. Proto účinně brání ochlazování. Lední medvěd tedy umí ohřát své tělo bezpracně sluncem, i ochránit své metabolicky uvolněné teplo. Jeho metabolismus je proto velmi efektivní.

Pokud by toto uměl úl, byl by to úl snů. Úl, ve kterém včely přežijí jakoukoli zimu. Ušetří mnoho zásob a ještě pomůže včelám s rozvojem. A to vše jen díky svitu slunce, který je všude zdarma.

Uvědomil jsem si, že není problém takový úl vytvořit. Vždyť srst medvěda využívá stejný skleníkový efekt, který dokáže vyvinout i zdvojené sklo. Černý povrch medvědí kůže lze v úlové technologii nahradit černě natřeným plechem. Podkožní tuk medvěda, izolující jeho teplé tělní jádro lze nahradit izolačním rámkem s polystyrenem uvnitř. A včelstvo samo produkující metabolicky teplo, v naší paralele představuje teplé tělní jádro pomyslného medvěda.

Proto není nadnesené říci, že právě lední medvěd byl duchovním otcem termosolárního úlu. Asi jako plynový měchýř ryb inspiroval systém regulující ponory ponorek, semeno javoru inspirovalo vrtulník a chmýří semen pampelišek inspirovalo vznik padáku.

Na bázi této skutečnosti jsem zahájil pokusy s čelní skleněnou úlovou stěnou a aktivním povrchem za ní. Tento systém ale ještě neuměl hubit varroázu a ani jsem netušil, že by mohl mít úl i toto využití. K vyřešení tohoto problému mi pomohla náhoda.

 

Vedle zemědělské školy kde učím, byla malá prodejna. A nad schody do ní několik větracích otvorů, vedoucích pod rovnou plechovou střechu. Odtud pravidelně vyletovaly včely. Vždy když jsem je viděl, bylo mi jich líto. Napadlo mě, že je nutně musí zabít varroáza. Jenže ony takto přežívaly dlouhodobě. Po 6 letech pozorování jsem to už nevydržel a paní v krámku se zeptal, jak dlouho že tam ty včely jsou. Ona mi řekla, že odjakživa. Tak jsem jí položil otázku, jak dlouho je tam pamatuje ona. A ona mi řekla:

Když jsme to tady s manželem před 17 lety kupovali, tak už tam byly a jsou pořád. A hořkou fidorku si nedáte?

Fidorku jsem koupil a od té chvíle jsem byl posedlý myšlenku na to, že jde o speciální varroarezistentní včely, které samy roztoče nějak hubí. Chodíval jsem pod otvor, z něhož vyletovaly a ometal ze schodů krámku měl. K obecnému veselí místních opilců, kteří zde měli svůj rajón. Ani v měli ale roztoči nebyli.

Pak za mou přišli do školy tenisté z tenisového klubu vedle školy, že se jim v živém plotu usadil z toho včelstva roj a žádali mě o řešení problému. Byl jsem nadšený tím, že budu mít roj ze včelstva, které nejméně 17 let nikdo neléčil na varroázu a ono žije! Těšil jsem se na to, jak budu odchovávat varroatolerantní matky a k tomu roji se choval jako ke svátosti. Udělal jsem fumigaci, abych zjistil míru napadení roztočem. A nespadl ani jediný. Byl jsem nadšen.

Roj jsem usadil na mezistěny a do česna úlu dal pro všechny případy mateří mřížku, abych o ty cenné varroarezistentní včely nepřišel. Roj se usadil a počal se krásně rozrůstat. Výsledky v testech na čistící pud měl běžné. A když jsem dal do klícky včely z toho roje a mladušky s roztoči z jiných včelstev, nepozoroval jsem, že by tyto včely roztoče poškozovaly a své družky čistily. Také jsem si všiml, že některé včely v usazeném roji počínají být roztočem napadeny. A v podletí k mému zděšení, již byla míra napadení toho včelstva stejná, jako u každého jiného. Můj sen o varroatolerantních včelách se definitivně rozplynul…

Nerozplynula se ale záhada ohledně nevysvětlitelného zdraví včel pod plechovou střechou krámku. Musel tam působit nějaký záhadný faktor, či komplex faktorů, který varroázu hubil. Jenže jaký?

Toho roku bylo při maturitách velmi parno. Seděl jsem v obleku v horním patře naší školy a v Učebně pěstování rostlin zkoušel maturanty. Nad zkušební, tři metry vysokou místností byla už jen izolace a rovná plechová střecha. I tak jsme se všichni potili, až z nás lilo. A najednou mi hlavou blesknula myšlenka, která měla ovlivnit celé mé další snažení:

 

Pečeme se tu pod plechovou střechou jako ta varroáza….

 

Najednou jsem si spojil celou řadu skutečností, které jen čekaly, aby dohromady vyřešily tajemství včel v krámku. Vždyť pokud bylo nějakých 33°C i skoro 4 metry daleko od plechu střechy v naší učebně, pak muselo být v izolaci mezi střechou a stropem učebny nad 40°C. Tedy teplota, o které se už dlouho ví, že roztoče spolehlivě hubí. Vysoká teplota tam musela být celé hodiny a moc mě zajímalo, jak včely v krámku toto vedro přežívají.

Jakmile to jen šlo, tak jsem se namísto oběda ke krámku vydal. Včely byly vyvěšeny na fasádě a mohutně větraly. Plod musely opustit. Bál jsem se, že vedro nutně roztaví dílo a zabije vývojová stádia včel. Proto jsem příští dny několikrát denně ke včelám chodil a hledal vyházené larvy, kukly, a třeba i rozkousaný vosk ze zborcených plástů. Marně! Plod to musel přežít a dílo také.

Ještě ten rok jsem otestoval hubení roztočů solární termoterapií. A když jsem jich několik tisíc pobil bez poškození plodu, podal jsem patentovou přihlášku. Zrodil se koncept termosolárního úlu budoucnosti.

Obecný popis termosolárního úlu

 

Dnes vyvíjený termosolární úl je moderním nástavkovým úlem, vybaveným aktivními povrchy, umožňujícími účinně měnit sluneční svit na tepelnou energii a ohřívat jí plodiště včelstva.

 

Skládá se z těchto základních skladebných částí:

 

Úlová střecha

Je silně zateplena (což je podmínkou) a řešena podobně, jako u jiných typů běžných nástavkových úlů. Na míře uteplení střechy závisí tepelná setrvačnost úlu a také je s její pomocí regulován ohřev úlu. Jejím nasazením se ukončuje léčebný ohřev. Jejím sejmutím tento ohřev zahajujeme.

 

Termosolární strop

Jde o unikátní zařízení, které žádný jiný úl nemá. V zásadě jde o silně uteplený rám, ve kterém je vsazen aktivní povrch. Ten je natřen speciální barvou, pro tento účel dlouhodobě testovanou a vylepšenou. Jejím specifikem je příměs, která ve správném poměru obou složek výrazně zvyšuje koeficient přeměny krátkovlnného světelného záření různých vlnových délek, na dlouhovlnné tepelné. Bez této klíčové přísady není ohřev na bázi běžných barev dokonalý a úl by za běžných světelných podmínek nefungoval. To by znemožnilo opakované léčení včelstev v požadovaných intervalech. A tím snížilo funkční potenciál celého zařízení. Proto je nutno dbát na kvalitní provedení a přesné dodržení receptury složení barvy.

Nad tímto povrchem je užita soustava skel, jejichž úkolem je zajistit silný skleníkový efekt nad aktivním povrchem. To za zachování výborné světelné prostupnosti.

Termosolární strop není určen k dlouhodobému navyšování teplot, které umožňuje podněcování včelstev. Je díky svému vysokému výkonu určen výhradně k termosolárnímu ošetření plodu a je za tímto účelem cíleně aktivován včelařem. To pouhým sejmutím střechy. Termosolární strop je vybaven integrovanými digitálními teploměry, které umožňují sledovat optimální léčebné teploty spodní a dolní části plodiště.

 

Termosolární nástavek

Je specifický v několika ohledech. V prvé řadě má výrazně zúženou čelní stěnu, aby mohlo okénkem v čelní stěně pronikat sluneční záření. Za okénkem je u termosolárních úlů nových generací zevnitř čelní stěny umístěn plech, natřený výše uvedenou speciální barvou.

Nástavek termosolárního úlu je v současnosti vybaven k tomu, aby pojal 10 běžných rámků a jeden rámek izolační. To je velmi důležité. Matka kladoucí 2 000 vajíček denně, totiž potřebuje asi jen 8 rámků běžných měr pro produkci dělničiny. Další dva rámky obsahují krycí plásty. Více rámků není v nástavku žádoucí. To z důvodů nutného promíchávání vzduchových hmot v úlu. Krycí plásty nebývají vždy použity a mnohé matky plodují až k termosolárnímu rámku, protože v těchto úlech necítí včely potřebu izolovat plodové těleso zásobními plásty.

V čase hlavní termosolární léčby v podletí, je již trubčí dílo vyřezáno a matky odmítají do panenského díla po slunovratu klást. Drtivá většina plodu se tedy nachází v jediném horním nástavku, kde ho lze účinně teplem ošetřit. Solární ohřev je schopen hubit roztoče pouze ve vzdálenosti 36-40 cm od sálajícího povrchu. Pokud by se plod nacházel v níže položených nástavcích, nebyl by zde tepelně ošetřen. Podmínku umístění veškerého plodu v jednom nástavku je tedy nutné při léčbě respektovat.

V termosolárních úlech matky zpravidla kladou v nástavku jediném a to sice horním. To zejména v jarním období, protože teplý vzduch z termosolárních rámků stoupá vzhůru a matky kladou ve směru tohoto tepelného gradientu.

Na zateplení termosolárního nástavku se používá polystyren o síle nejméně 6cm a jde o jeho kvalitní typy. Tento polystyren je ještě navíc vrstven, aby se odbouraly tepelné mosty. A je precisně zatěsněn, aby byl úl zcela neprůvzdušný. Běžné, i dobře zateplené nástavky, tomuto náročnému, ale nutnému standardu absolutně nevyhovují. Proto v nich nelze potřebnou teplotu vyvinout a udržet. Protože je teplý vzduch řídký a má neobyčejnou schopnost stěnami běžných nástavků unikat. Také proto je mimořádná pozornost věnována zatěsnění skel v nástavcích.

Nástavky mají těsně uzavíratelné očko a hmatové lišty. Samozřejmostí je také vnější stínítko, které je určeno k zastínění čelní stěny a vyřazení solárního ohřevu. Aby například v teplé zimě, kdy nastanou velmi teplé dny, nedocházelo k dalšímu navyšování teplot a k nežádoucímu aktivování včelstev. Nebo aby se nepřehříval vnitroúlový oddělek, v němž vychováváme za parného léta mladou matku. Stejného stínícího efektu můžeme využít také za mimořádně horkých letních dnů, kdy by další solární ohřev byl spíše kontraproduktivní.

Termosolární nástavek také disponuje včelotěsnou přepážkou k chovu matek, jak již bylo výše uvedeno. Ke každému úlu je dodávána jedna taková přepážka.

 

Varroa dno

Je řešeno jako u jiných moderních nástavkových úlů. Jeho specifikem je izolační vložka, které za ohřevu brání úniku horkého vzduchu. Bez tohoto speciálního varroa dna by nebyla léčba tak efektivní.

 

 

Základní otázky a odpovědi k termosolárnímu úlu:

 

Tvrdí se, že mezi teplotou hubící včelí plod a tou, která hubí roztoče, je rozdíl pouhého 1,5°C. Je to pravda?

 

Pokud by to byla pravda, pak by opravdu nebylo možné termosololární ohřev vůbec aplikovat. Zastánci názoru o těsné blízkosti teplot hubících roztoče i plod, argumentují vědeckými pracemi na dané téma. Tvrdí, že roztoče takto hubit proto nelze.

Pro mě je toto tvrzení jasným důkazem, že včelařský výzkum v této otázce nevykročil správným směrem. Sám si kladu otázku, co ti výzkumníci s plodem asi vyváděli, že jim masivně hynul ?

Vždyť i můj kolega v otázkách termoterapie, pan RNDr. Stanislav Karáč svými pokusy dokládá, že je teplota nad 40°C pro včely i plod po 2 hodiny zcela bezpečná. A vyrobil zařízení, které tohoto efektu k hubení varroázy využívá. Já sám mohu potvrdit, že ani 42°C po danou dobu neškodí. A oba hovoříme o tom, že budeme testovat teploty vyšší. Mám pozitivní výsledky i tehdy, pokud teplota plodu činila krátkodobě 46°C.

 

Dle mého názoru jsou tři možná vysvětlení:

 

1. Plod ohřáli prudce a to co ho zabilo, byla rychlost teplotní změny a nikoli teplota sama.

2. Ohřívali ho při špatné vlhkosti vzduchu, a buď ho vysušili, anebo zapařili

3. Ohřívali ho dlouhodobě bez péče včel a tím ho zabili

 

Již zmíněná kniha Dr. Friedricha Pohla s názvem Varroáza – jak ji poznat a úspěšně léčit, mi na str. 55 dává za pravdu, když popisuje průběh těchto pokusů:

 

Plodové plásty jsou zbaveny včel a v zahřívací skříni se zahřívají po určitou dobu tak, aby uhynuli jen roztoči, ale žádný včelí plod. Vhodné pro vědecké pokusy, poněvadž teplotní rozdíly jsou velmi malé. Následky pro včely jsou zatím neprozkoumány.

 

Výše uvedeným je řečeno vše. Pokud ohříváme celý úl se včelami a plodem, pak na plodu některé včely setrvávají ještě při 42°C. Plod tedy nevyschne. Protože je za termosolární léčby úl otevřený a včely větrají, nemůže se ani zapařit. Včely samy se nacházejí na takovém místě v úlu, které jim vyhovuje. Mohou úl i opustit. Nelze je tedy ohřevem poškodit.

Pokud ale plodový plást násilně zbavíme včel a strčíme ho do předehřátého boxu, je vše jinak. Hrozí dle konstrukce zařízení jak vyschnutí, tak i zapaření. Také prudký ohřev jistě není žádoucí.

Výše uvedená citace uvádí, že následky ohřevu pro včely jsou neprozkoumány. Tedy, že si nikdo ani nedal práci je prozkoumat…

Mohu v klidu garantovat, že plod v úlu se včelami snáší krátkodobý ohřev na 46°C bez potíží. Tedy, bez jakéhokoli zaznamenaného úhynu, či následných vývojových abnormalit. Dle mého názoru nejsou pokusy v termoboxech směrodatné, protože je něco docela jiného ohřívat celou societu, než jen holý plod bez péče dělnic. Právě dělnice totiž za ohřevu pomáhají plodu přežít bez úhony.

Už tisíce let je známo, že když na Sahaře uhyne býk či velbloud, zbude z něj jen mohutný hrudní koš, potažený silnou a suchou kůží. Místní mrchožrouti (supi a šakali) vyžerou jen maso a vnitřnosti, ale o tuhou a suchou kůži hrudního koše nemají zájem. Právě v tomto stinném úkrytu (pod žebry potaženými suchou kůží) se pro nedostatek jiných možností často usadí medonosné včely a plodují zde. Proto se také dříve lidé domnívali, že se včely líhnou ze zdechlin. To hned po mouchách. Ne nadarmo se včela medonosná honosí rodovým názvem Apis, podle starověkého boha Apise. Ten má v mytologii podobu býka, mezi jehož rohy září slunce.

Apidologové by si měli položit otázku, jaká asi byla teplota v kůží potaženém hrudním koši býka, pokud na něj seshora pálilo pouštní slunce a kolem byl jen pouštní písek a kameny, rozpálené na více než 60°C? Jak to mohly včely přežít, pokud jsou podle mnoha vědců tak citlivé na zvýšení teploty?

 

Pokusme se nad tím zamyslet:

 

Poučení včelaři vědí, že včely neregulují teplotu celého úlu, ale jen teplotu plodiště. Lze tedy očekávat, že v hrudním koši byla teplota podobná jako v jeho okolí. Tedy výrazně nad 40°C, jak bývá běžné i u nás v létě, když taje na cestách i asfalt. Dost možná šlo krátkodobě i o teploty nad 60°C, protože se na pouštním kameni může uvařit i vajíčko. Pokud má ale pouštní vzduch nízkou relativní vlhkost, včely to mohou přežít. Stejně, jako přežívají pod horkými plechovými střechami, či střechami z břidlice. Ostatně v pouštích přežívají také mnohé jiné druhy hmyzu a nevadí jim to.

Jeden náš krajan mě informoval, že v Norsku osobně zná včely, které žijí roky pod rozpálenou břidlicovou střechou místního kostela. Také proč ne, pokud dokáží přežívat v Africe. A tyto norské včely nemají varroázu a žijí dlouhodobě bez léčby. Proč asi?

Každý kdo někdy termosolární ohřev viděl, mi dá za pravdu, že včely v jeho průběhu skoro nelétají. Vyvěsí se do hroznu a větrají. Nelétají ale pro vodu a nechladí jí úl, jak se v literatuře uvádí.

Toto očekávání je totiž již z principu nesmyslné. Pokud chceme nějaký objekt chladit, musíme zajistit odpar vody z jeho vnějšího ztrátového povrchu. Asi tak, jako se my chladíme odparem vody z povrchu kůže. Pokud v nitru horké a suché sauny vyliji kbelík vody, proměním ji v parní lázeň. Ale souhrnný obsah energie v jejím nitru bude stále stejný. Jen se energie horkého vzduchu dočasně využije na ohřev a odpar vody. Proto dojde ke krátkodobému ochlazení. Až se ale dalším ohřevem vodní pára ohřeje na tepotu vzduchu, pak namísto suchého horka, které se dobře snáší, získáme brzy smrtící vlhké horko. Proto by bylo masivní odpařování vody v nitru úlu naopak škodlivé. Včely tedy za termoterapie pro žádnou vodu nelétají a nechladí jí úl zevnitř, jak se v literatuře hojně uvádí. Namísto toho jen na česnu větrají. Proto také se vzrůstem úlové teploty, klesá její relativní vlhkost. Vše je patrné z fotodokumentace.

Tento problém uzavírám konstatováním, že je třeba nových pokusů pro získání detailního obrazu toho, co se v úlech za ohřevu přesně děje. To ale na bázi moderních termočidel, integrovaných do úlového prostoru. Ne na základě zavádějícího a nefyziologického ohřevu plodu mimo úl, jak bylo dosud zvykem.

Není to snad dobrý námět na kvalitativně nové výzkumy a tučné granty? Neměl by ČSV tyto výzkumy ve spolupráci s univerzitami, Akademií věd, Entomologickými ústavy a jinými organizacemi zajistit a postarat se, abychom užívání chemie ve včelařství opustili?

Jsem si jist, že by se na tento směr výzkumu peníze našly. A to dost možná přímo ze zdrojů EU. Jenže jak se zdá, to co chybí, nejsou peníze. Chybí vůle. Vždyť o tom že roztoče hubí zvýšená teplota, se ví nejméně 30 let. A výzkumníci dosud nevědí ani to, jak různé teploty působí na včely, což uvedený citát uvádí…

Vědom si této skutečnosti, postaral jsem se spolu s přítelem Medunou o trvalý přenos teplotních dat na stránky www.dobravcela.cz Jde zřejmě o světově ojedinělý projekt, který nám poví o vztahu mezi včelami a teplotou mnohem více, než primitivní ohřívání plástů v termoboxech.

Ohřát vzduch v úlu je jedna věc. Ale prohřát plod druhá. Lze vůbec zavíčkovaný plod chlazený včelami na léčebné teploty ohřát a roztoče pod víčky plodu zabít?

 

Lze! A to výrazně snáze, než jsem se původně domníval. Vypovídají o tom senzory, přímo instalované do nitra plodových plástů. Voskové víčko je totiž perforované, aby mohl zavíčkovaný plod dýchat a nezabil ho nadbytek oxidu uhličitého z jeho metabolismu. Vzduch v buňce zavíčkovaného plodu je proto v těsném kontaktu se vzduchem v úlu.

Navíc má plod srdce a krevní oběh. Proto pokud se plodu ohřeje hlavička a hruď pod víčkem, velmi rychle se ohřeje také zadeček. Je to docela jiná situace, než pokud bychom ohřívali neživou nádobu s tekutinou. Ostatně když včely zahřívají plod, tisknou své hrudníky s pracujícími svaly také k víčkům buněk a ohřívají jen hlavičky kukel pod nimi. Plod sám již rovnoměrně distribuuje takto získanou tepelnou energii po celém svém těle. Tento problém tedy vyřešila příroda za nás.

Roztoč se proto před ohřevem na dně zavíčkovaných plodových buněk neschová. Plod není tepelným štítem mezi roztoči a horkem. Není to pasivní nádobka s tekutinou, u které by se ohřívaly jen její horní vrstvy a spodní zůstaly chladné. Plod je díky srdeční akci a nucenému oběhu tělních tekutin tepelným vodičem, který roztoče spolehlivě zničí i pod larvou či kuklou.

Také v medicíně běžně využíváme podobného jevu. Když si pacient s horečkou dá pod levou paži teploměr a na zápěstí pravé paže mokrý hadr, teploměr pod levou paží ukáže brzy snížení teploty. Jde o krásný důkaz, že i velmi vzdálené části těla velkého živočicha jsou teplotně téměř homogenní. A pokud jednu ochladíme, ochladíme také jinou. U ohřevu samozřejmě platí totéž.

Včelí kukla je mnohem menší než člověk, a proto je vyrovnání teplotních rozdílů mezi jejími tělními částmi značně rychlé. Vždyť chladný zadeček zavíčkovaného plodu je od ohřáté hlavičky vzdálen jen několik mm. Proto se také rychle ohřeje a tepelnou energii přenese i na roztoče pod ním. Ti pak přehřátím umírají.

Obecně platí, že při ohřevu bývá úlová teplota o 2-3°C v daném místě vyšší, než činí teplota uvnitř plodu. Pokud je úlový vzduch již prohřátý na 40°C, pak se plod na tuto teplotu v daném místě ohřeje nejdéle do 30 minut. Samozřejmě v závislosti na míře oblačnosti. Tento čas může být i výrazně kratší.

Za zmínku stojí, že teplotní rozdíly mezi plodem a vzduchem v úlu jsou s postupujícím ohřevem stále nižší. V průběhu ohřevu mívá plod asi o 2°C nižší teplotu než vzduch v úlu. Po dosažení hranice 40°C je rozdíl zpravidla nižší. Může být i nulový. Nebo může být plod i teplejší než úlový vzduch. To v závislosti na konkrétní fázi léčby a procesech, které v úlu právě převládají. Vosk má vyšší tepelnou kapacitu než vzduch a proto mnoho tepla pohltí a pojme. V počátcích ohřevu se ohřívá vosk od vzduchu, později vzduch od vosku. Vše si následně blíže vysvětlíme.

Plod i včelí dílo mají velkou tepelnou setrvačnost, a když vyjmu ohřátý plást s plodem z úlu, senzory v plodu umístěné ještě několik minut nezaznamenají její pokles ani o 0,1°C. Oč je ohřev plodu pomalejší, tím lépe pak teplotu drží.

 

A co roztoči na včelách - přežijí ?

 

Roztoč Varroa se nenachází na včelách náhodně. Včelaři z praxe vědí, že drtivá většina roztočů nesaje na létavkách, ale na mladuškách. To má svůj hluboký evoluční důvod. Létavky jsou pro roztoče pouhým dopravním prostředkem, pomocí kterého kolonizují nová včelstva. K šíření genů mimo včelstvo ale druhu stačí několik málo procent migrujících foretických roztočů, sajících na létavkách. Drtivá většina samiček roztoče proto saje na mladuškách. Jen mladušky, (kojičky plodu) je totiž mohou v rámci včelstva donést k novým larvám před kuklením. Právě ty jsou pro samičku roztoče místem reprodukce. Drtivá většina samiček roztoče proto neparazituje v jiných úlech prostřednictvím létavek. Ale v úlu, kde se samy narodily. To pomocí mladušek.

Tento poznatek nám otevírá dveře k pochopení, proč je termosolární ohřev vysoce účinný také vůči roztočům na včelách. Mladušky totiž snášejí výrazně vyšší teploty než létavky. Mají méně sklerotizovanou kutikulu, a proto jim nevadí ani teploty nad 40°C. Mohou se díky odparu vody z povrchu těla lépe chladit. Proto také nemají dlouho potřebu ohřáté dílo opustit. Z pokusů vím a také jsem fotograficky zachytil, že ještě při 55°C a 10% relativní vlhkosti vzduchu se líhnou nepoškozené mladušky a normálně se po plástech pohybují. Teploty nad 40°C ale nesnáší roztoči na mladuškách a ochromení z nich padají do varroa dna. V něm jsou uvězněni a umírají zde. Bez jakékoli možnosti se na včelu či do úlu vrátit. Proto velká část roztočů na včelách tepelné ošetření nepřežije.

 

A co je s roztoči, kteří léčbu přežijí mimo prohřáté plodiště?

 

Ani ti nemají před sebou dlouhý život. Na včelách totiž v létě samičky Varroa sají dle literatury průměrně jen 3-5 dnů. Pak se vracejí do plodiště a nechají se zavíčkovat do buněk plodu. Můžeme tedy říci, že drtivá většina samiček je sedmý až desátý den po vylíhnutí z buňky plodu a sání na včelách již opět zavíčkována v buňce jiné a zahajuje zde reprodukční cyklus.

Včelaři si někdy myslí, že samička roztoče do plodu jen naklade vajíčka a vrací se sát na včelu. Ale tak to není. Samička roztoče Varroa se musí nechat zavíčkovat spolu s plodem. Uvězněna pod víčkem musí založit populaci potomků obou pohlaví a zavíčkovaný včelí plod průběžně zraňovat. Vytékající hemolymfou se pak živí její potomstvo. Když se líhne mladá včela, pak s ní z buňky vyleze jak stará samice roztoče, tak její samičí potomstvo-oplozené dcery.

Proto pokud včelař termosolární ohřev zopakuje po týdnu až deseti dnech, zabije i ty samičky, které unikly prvnímu zásahu. To i s jejich potomky obou pohlaví, protože se všichni tito jedinci nyní nacházejí uvězněni pod víčky plodu a nemohou před horkem uniknout. Tím je vyhubena celá populace roztoče bezezbytku již druhým ohřevem plodiště. Další ohřevy jsou již jen aktem jistoty, vůči roztočům z reinvazí.

Tím, že termosolární úl zabíjí každým léčebným ohřevem veškerá vývojová stádia roztoče, veškeré plodné samičky sající na plodu a všechny samce, je krom masového zabíjení také dramaticky rozvrácena celá populační struktura parazita.

 

Jak často mám tedy včely léčit a jaké mají být časové odstupy mezi léčbami ?

 

Za ideální považuji čtvero ošetření plodového tělesa v rámci roku. První ošetření doporučuji provést před nasazením medníků počátkem května. Tím zdecimujeme populaci roztočů z pozdních podzimních loňských reinvazí a včelstva vstoupí do sezóny téměř bez roztočů.

Pak přichází období snůšek a o roztoče se nestaráme. Ti jsou stejně nepočetní a přežívají jen jako ojedinělí jedinci z reinvazí na trubčině a trubcích. Další tři léčby provedeme až po sejmutí medníků v červenci a srpnu. To před nakrmením na zimu. Dle tohoto schématu:

 

Dejme tomu, že nížinný včelař vytočí koncem června poslední med a nemá naději na další výraznou snůšku. Počasí přeje, a proto provede první termosolární ošetření 1.7 daného roku. Tím zabije veškeré jedince roztoče na plodu a mnohé na dělnicích. Pak počká 7-10 dnů, během nichž jsou do plodu zavíčkováni i přeživší roztoči. Dne 9.7 provede další tepelnou léčbu a zbytek roztočů tím zabije.

Pokud nepřeje počasí, nic se neděje. Plod zavíčkovaný dne 1.7 po první léčbě, se bude líhnout nejdříve za dalších 12 dnů. Tedy dne 13.7 daného roku. Je téměř jisté, že během těchto 12 dnů v podletí nastanou podmínky vhodné pro léčbu. Tedy jasný či polojasný den, s teplotou nejméně 20°C, a malou měrou pokrytí oblohy oblačností (do 40%). Třetí léčbu může provést také za dalších 7-10 dnů a tím je veškeré hubení varroázy vyřešeno. Léčit častěji nemá význam. Je to dokonce nežádoucí, protože za léčby se včely vyvěšují a nevěnují se snůšce.

Právě proto, abychom mohli s jistotou včely tepelně ošetřit v intervalu 7-12 dnů od předchozí léčby i za méně vhodného počasí, je nutné užívat originální termosolární úly. Jen ty svým výkonem zajistí účinnou léčbu i za běžných letních dnů.

 

Není metoda tepelného ošetření také náchylná na vznik tepelně rezistentních roztočů?

 

To ukáže teprve čas. Ale povzbuzujících je hned několik skutečností:

 

Nikdo nikdy tento jev nepozoroval a úmrtnost roztočů je při správné časové expozici a teplotě nad 40°C stoprocentní. Literatura uvádí, že už vzestup teplot nad 35°C není vhodný pro vývoj roztoče. Při teplotách 38°C se nemůže množit a počíná ze včel opadávat. Teplota 40°C a vyšší ho brzy zabíjí.

Aby se mohl organismus určitému faktoru přizpůsobit, musí na to mít dost evolučního času a daný faktor musí svoji intenzitu zvyšovat postupně. Proto se lze přizpůsobit postupnému mírnému ohřevu. Ale ne náhlým a výrazným ohřevům. RTST nepoužívá k hubení roztoče pouze hraniční teploty, které by mohli někteří jedinci přežít. Užívá tak vysoké teploty po tak dlouhý čas, že je postupná adaptace roztočů vyloučena.

Včela indická chrání svůj dělničí plod výchovou při cca. 35,5°C. Trubčinu chová asi při 33°C. Pouhý rozdíl 2,5°C působí, že není dělničí plod varroázou parazitován. A roztoč tento pro nás směšný teplotní rozdíl 2,5°C nepřekonal ani za celé věky. Jaká je pak pravděpodobnost, že se náhle adaptuje na teplotu 40°C a vyšší, kterou při léčbě užíváme. Pokud nedokáže čelit ani teplotě 36°C? Na to nechť si odpoví každý sám.

Dle mého názoru proto není reálné očekávat, že by se roztoč Varroa v příštích několika tisíciletích naučil teplotě 40°C a vyšší, aplikované po několik hodin vzdorovat.

 

Jak to, že umírají matky s doprovodem v mateřích klíckách, pokud je ponecháme zapomenuté v rozpáleném autě? Proč se za horkých dnů snadno zapaří roj v neprodyšném obalu, a v termosolárím úlu včely i plod přežívají? Není to protimluv!

 

Je nesmyslné studovat vliv zvýšených teplot na organismy, bez zohlednění relativní vlhkosti vzduchu. Lidé se běžně chodí saunovat při 120°C a i ta nejstudenější sauna má nad 60°C. Tedy asi teplotu tavení včelího vosku, který taje při 62°C. Sauna ohřátá na pouhých 60°C má nejméně o 13°C vyšší teplotu, než jakou maximálně v termosolárním úlu za léčby krátkodobě vyvíjíme (47°C).

Ačkoli teplota 60°C v suchém vzduchu sauny člověku nevadí, tato teplota by za vlhkého vzduchu člověka brzy zabila. Suchý vzduch se ale za této teploty snáší výborně. Protože se včely ve vlhkém vzduchu snadno zapaří, přenášet v létě roj nouzově v igelitce, pro něj může být i za relativně nízkých teplot osudné.

Létavky, matka a starší trubci mají tělo pokryto silně sklerotizovaným brněním své vnější kostry. Ta nemá žádné potní žlázy a tito dospělí jedinci se tedy nemohou chladit odparem vody ze svého tělního povrchu. Proto je snadné zabít přehřátím matku v přidávací klícce, zapomenutou v osluněném autě.

Mladušky ale mají nehotový tělní pokryv a také jsou na dotyk měkké. Voda se z nich tedy může dobře odpařovat celým povrchem a tím se mladé včely chladí. Pro plod platí totéž. Proto lze říci, že plod a mladé včely jsou vůči termoterapii dostatečně imunní. A starší včely mohou kdykoli odejít níže do úlu, a pak se zase na vyléčený plod vrátit. Proto je tato metoda bezpečná pro všechny včelí jedince. A o žádný paradox ve skutečnosti nejde.

 

Kdy rozhodně nesmím určité postupy RTST použít? Jaké, kdy a proč?

 

Jde o tyto případy:

1. Termosolární ohřev nepoužíváme, pokud je v úlu klíckovaná matka, vnitroúlový oddělek, či matečník. Za parných letních dnů užijeme vnější stínítka.

2. Termosolární ohřev nepoužíváme, pokud matkám a trubcům brání v pohybu od zdroje tepla mateří mřížka-tu je třeba před léčbou vždy odstranit.

3. Termosolární ohřev nepoužíváme, pokud jsou v oblasti plodiště těžké panenské plásty plné zásob. Situaci zhoršuje vertikální vedení drátku a jeho velké rozestupy. Pak hrozí sesunutí přetíženého díla. Tedy je vhodné drátkovat horizontálně a hustěji. Běžným žemlovým plástům s plodem ohřev nepůsobí potíže.

4. Technologie protirojového chovu trubců je určena výhradně k ošetřování včelstev na mednou produkci. Chov trubců je totiž tak silným protirojovým opatřením, že brání vzniku rojové nálady, která je v chovatelské praxi využívána jako nálada chovná. Za užití zde popsané míry chovu trubců nelze provádět chov matek při matce a včelstva vložené série odmítají. Je ale třeba říci, že i včelstva s trubci mladé matky normálně chovají, pokud je zbavíme matky staré. Chov v osiřelci tedy možný je a já osobně tak běžně matky chovám.

 

Může termosolární ošetření poškodit včelí dílo?

 

Mnozí neinformovaní včelaři se obávají, že dojde k tavení včelího díla, a že je termoslolární úl vlastně neřízeným solárním tavidlem na vosk. To je samozřejmě čirý nesmysl. Vosk taje při 62 - 65°C a my užíváme teploty maximálně 47°C. A to je oněch 47°C ještě teplotou maximální, dosahovanou těsně pod horními loučkami plodových plástů a krátkodobě. Při jejím dosažení ihned vyřadíme termosolární strop z činnosti. Pokud léčíme za polojasných dnů, nebývá této teploty ani dosaženo.

Maximálně proto může dojít ke změnám mechanické pevnosti díla, a pokud je přetížené, může se některý z plástů zhroutit. K tomu ale dochází za silných snůšek i u díla v běžných úlech velkých rámkových měr, pokud je veden drátek vertikálně a ve velkých odstupech.

Pokud dodržíme tato základní pravidla, žádné poškození díla nehrozí:

1. V plodišti nemají být za léčby panenské plásty a zvláště pak ne ty silně přetížené zásobami.

2. Drátek má být veden vždy vodorovně. Za ideální považuji, pokud je veden plochou plástu 4x, v rovnoměrných odstupech od sebe.

 

V červenci a srpnu (kdy hlavně léčbu provádíme) ale nejsou v plodišti žádné mezistěny a panenské plásty. U správně nadrátkovaného žemlového díla nebylo při doporučené teplotě do 47°C riziko poškození díla dosud zaznamenáno. Totéž platí pro dílo panenské a mezistěny.

První známky poškození díla byly při pokusech pozorovány při teplotách nad 49°C. Proto byla maximální teplota 47°C stanovena jako bezpečná pro včelí dílo.

 

Jakým způsobem a do jaké míry napomáhá termosolární úl rozvoji včelstev?

 

Je zcela nepochybné, že teplota má pro včelstvo v jeho rozvoji i přežívání zimy klíčový význam. Proto jsou také včelstva v nížinách ve vývoji v předjaří dále, než včelstva v podhůří.

Dnes se už nemusíme bez důkazů planě dohadovat o tom, do jaké míry umí termosolární úl navyšovat včelstvu teplotu, oproti teplotě venkovní. Ani o tom, jak se liší průměrné, a maximální teploty v jeho nitru od úlů zateplených 3 cm polystyrenem, i úlů tenkostěnných. Můžeme se také podívat, jak se liší počet mrazových dnů a počet dnů s teplotou nad 10°C v nitru jednotlivých testovaných úlů. A zjistit, jak dlouho se v kterém z úlů včely nacházejí v zimním chumáči.

Budu zde pracovat s údaji z tabulky vývoje teplot z  www.dobravcela.cz, za měsíce listopad a prosinec 2013, platné ke dni 28.12 2013. Jde o údaje z prázdných úlů, kde tedy nemohou včely rozdílnou silou a rozdílným sezením na čidlech výsledky modifikovat.

 

Průměrné teploty venkovní a ve studovaných úlech

 

Venkovní teplota Termosolární úl Uteplený úl Tenkostěnný úl
Prosinec 3,2°C 3,8°C 3,1°C 3,3°C
Listopad 6,3°C 6,7°C 6,2°C 6,0°C

 

Za povšimnutí stojí, že průměrné teploty v běžných úlech jsou mnohdy nižší než ty venkovní. Termosolární úl je ale co do průměrné teploty vždy teplejší než okolní prostředí, i jakékoli jiné úly. V prosinci byl o 0,5°C teplejší než druhý nejteplejší úl a v listopadu tomu bylo stejně. To se někomu může zdát jako malý rozdíl. Ale jen než si uvědomíme, že teplotní výškový gradient v zimě činí asi 0,3°C. Tedy, že pokud vystoupáme o 100 metrů výše, bude zde průměrná zimní teplota o 0,3 °C nižší. Můžeme tedy říci, že rozdíl o 0,5°C na průměrné teplotě v zimě je nejméně takový, jako bychom úl snesli o 150 metrů nadmořské výšky níže. Tedy do jiného vegetačního stupně. Například z pahorkatinného stupně bukovo-bubového ve 450mn.m, do nížinného stupně dubového, ve 300mn.m. A to už je pořádně velký rozdíl!

 

Maximální teploty venkovní a ve studovaných úlech

 

Venkovní teplota Termosolární úl Uteplený úl Tenkostěnný úl
Prosinec 10,8°C 21,7°C 11,6°C 13,2°C
Listopad 22,0°C 31,0°C 17,5°C 18,4°C

 

Není s podivem, že termosolární úl v této disciplíně suverénně poráží všechny jiné úly. Je k tomu zkonstruován. Zajímavé ze včelařsko hlediska ale je spíše to, že zcela propadnul úl uteplený. V listopadu v něm bylo dokonce chladněji než venku, zřejmě díky kondenzaci vodních par na neprodyšných stěnách. Také v prosinci byl velmi chladný a maximální teplota v něm byla o 1,6°C nižší než v úlu tenkostěnném. Pokud jde o termosolární úl, pak byl v listopadu o 12,6°C teplejší než druhý nejvíce ohřátý úl. V prosinci byl teplejší o 8,5°C.

Mnozí včelaři se domnívají, že hlavní roli ve vývoji včelstev vždy hrají jen teploty průměrné a nikoli maximální. Jenže tak tomu není. Pokud budeme dvě včelstva chovat při stejné průměrné teplotě 9°C, ale jinak teploty v čase rozložíme, získáme zcela jiné výsledky. Včelstvo měsíc držené ve dne v noci při 9°C nebude plodovat a bude schouleno v zimním hroznu. Pokud budeme druhé včelstvo prvních několik dnů držet v silném mrazu a pak mu teplotu výrazně zvýšíme nad 10°C, založí plochy plodu a bude po měsíci v docela jiné (mnohem pokročilejší) vývojové fázi, než včelstvo první. Přitom bude celková suma měsíčních teplot u obou včelstev shodná. Proto je velmi důležité, aby úl uměl využívat slunečního svitu, jelikož maximální teploty hrají ve vývoji včelstev významnou roli.

 

Počet hodin s teplotou nad 10°C venku a ve studovaných úlech

 

Venkovní teplota Termosolární úl Uteplený úl Tenkostěnný úl
Prosinec 1,8 hod. 28,9 hod. 3,9 hod. 7,8 hod.
Listopad 137,4 hod. 163,5 hod. 125,2 hod. 138,2 hod.

 

Na této tabulce je zarážející, že je včelstvo v termosolárním úlu staženo do zimního hroznu po dobu 3,7x kratší, než v druhém nejlepším úlu-úlu tenkostěnném. To v prosinci. Dále udiví, že i v této disciplíně je opět nejhorší úl uteplený. To proto, že neumí využívat slunce a funguje jako termobox. Oč lépe šetří metabolickým teplem včel, o to hůře využívá sluneční svit. Například v listopadu bylo o 12,2 hodiny více hodin nad 10°C venku, než v úlu utepleném. Pokud jde o úl termosolární, tak ten nad druhým nejlepším úlem vede v prosinci o 21,1 hodin a v listopadu o 24,8 hodin. Jasně tedy vítězí vždy.

 

Počet hodin mrazů venku a ve studovaných úlech

 

Venkovní teplota Termosolární úl Uteplený úl Tenkostěnný úl
Prosinec 99 89.2 98.8 105.6
Listopad 49 46.7 49.7 57.6

 

Za tyto dva měsíce bylo venku 148 hodin mrazu. V úlu termosolárním 135,9 hodin mrazu. V úlu utepleném 148,5 hodin mrazu. A v úlu tenkostěnném 163,2 hodin mrazu.

Také tento výsledek je zarážející. To hlavně tím, že v obou běžných úlech (utepleném i tenkostěnném) bylo více hodin mrazů než venku! A zcela propadnul úl tenkostěnný. Sice se umí rychleji ohřívat než úl uteplený, ale jakmile zajde slunce, ihned o své teplo přichází. A ráno mu zase chvíli trvá se ohřát, i pokud svítí slunce. Pokud je chlad a zataženo, neumí se ohřát z rozptýleného světla tak, jako úl termosolární.

Vím, že to bude znít dost neuvěřitelně, ale co se hodin mrazů týče, bylo by lepší chovat včely jen tak bez úlu, než je chovat v běžných úlech. Venku bylo totiž za tyto dva měsíce méně hodin mrazů než v nich…

Termosolárnímu úlu stačí i slunce za mraky, aby se mírně ohřál. Proto za toto studované období vykazuje o 12,6 méně hodin mrazů než úl uteplený a dokonce o 27,3 hodin méně mrazů než bylo v úlu tenkostěnném. Je tedy opět zdaleka nejlepším úlem, který nejvíce chrání včely před zmrznutím. A také šetří cukerné zásoby, z nichž včely vyrábějí teplo.

Na výše uvedené stránce se dá najít mnoho jiných cenných údajů. Ale ty už nechť si vážní zájemci najdou a interpretují sami. Zejména doporučuji se zaměřit na dny s velmi silnými mrazy, s teplotami nižšími než -10°C, (až tyto dny přijdou). Tehdy je naplno znát obří potenciál termosolární technologie. Také chci upozornit na dvě důležité skutečnosti.

 

První z nich je, že v čím teplejším místě včelaříme, tím potřebujeme teplejší úl. To proto, že snůšky v nížinách přichází brzy a jen včelstva v teplých úĺech mohou včas zesílit tak, aby na ně byla připravena. V horách se snůšky dostavují později, ale zase se táhnou po delší čas. I slabší včelstva tedy mají čas zesílit. Nížinný včelař musí stíhat už snůšku z řepky, počínající koncem dubna. Zde termosolární úl značně pomáhá.

Vždyť pokud má být včelstvo schopné využít snůšku z ovocných stromů, musí mít 22. 4. (kdy v nížinách stromy průměrně kvetou) vyměněnou zimní generaci včel za letní a musí již být ve stádiu sílení. To ale znamená, že musí mít již vychovány dvě generace plodu. A protože vývoj včely trvá 21 dnů, je žádoucí intenzivní plodování hned, jakmile ho dovolí pylová pastva v přírodě.

Ve vysokých nadmořských výškách je přínos termosolární technologie pro včely také značný, ale poněkud jiný. V horách totiž včelstva musí přežívat vyšší zimní mrazy, ale mají k dispozici mnohem více slunce. Zatímco se v zimě nížiny topí v zimních inverzích a pod mraky mnoho nemrzne, včely v horách mívají mnoho slunných a mrazivých dnů. Právě tehdy je termosolární úl schopen jim pomoci a před silnými mrazy je účinně ochránit. Tím, že zásadně sníží množství mrazových hodin, jimž budou včelstva vystavena.

Z výše uvedených dat v tabulkách je zřejmé, že běžné úly jsou bez ohledu na míru zateplení termosoárním úlem překonány. To dalece a ve všech ohledech. Protože tento nový úl nejen umí získávat teplo zdarma ze svého okolí, ale také jím umí výborně šetřit. Tím mnohé včelařské problémy účinně řeší.

Tuto kapitolu nemohu uzavřít lépe než tak, že přiložím fotografie průměrného včelstva v termosolárním úlu, ze dne 18. 2. 2014. Včely jsou silné, plodují a zadní rámek je zcela suchý a bez plísně.

 

 

 

A nebudou se v termosolárním úlu v létě včely přehřívat?

 

Nebudou! Čelní stěna termosolárního úlu umístěného na východojihovýchod je kolmo vystavena paprskům ráno a časně dopoledne, kdy je ale síla slunečního svitu nízká. Protože světlo musí urazit dlouhou cestu atmosférou a to ho zeslabuje. Čím výše slunce stoupá, tím méně na termosolární rámky svítí. Posouvá se k jihu a svítí na ně stále více šikmo a také stále více seshora. V poledne na ně už dávno nesvítí vůbec. A mimořádně silná střecha úlu brání před přehříváním v horké části dne.

Komu by snad tento systém regulace teploty nestačil, může v mimořádně horkých dnech včelám na okénka nasadit stínítka, která jsou také součástí úlu. Ale ani bez tohoto kroku poškození včel nehrozí. Možné je jen to, že se budou za mimořádně horkých dnů nějakou dobu věnovat větrání. Pouze v čase letní výchovy vnitroúlového oddělku doporučuji aplikovat vnější stínítka, aby bylo přehřátí včel v oddělku vyloučeno.

Pokud jde o přehřívání úlů, pak je třeba si říci, že o něm můžeme hovořit až tehdy, pokud teplota v úlu vzroste nad přirozenou maximální teplotu plodového tělesa. Tedy nad 36°C, protože právě této teploty je dosahováno před rojením.

A nyní si sami položte otázku, kolik je u nás ročně hodin (ne celých dnů), kdy může teplota v úlu překonat tuto hranici? Vždyť i po většinu tropických dnů je třeba plodu topit a nikoli ho chladit. Jsou proto tisíce hodin, kdy je třeba plodiště ohřívat. Ale snad jen několik, kdy je třeba chladit.

Navíc už víme, že i teplota plodiště nad 36°C roztoče poškozuje. Takže pokud se na pár hodin v roce takto mírně plodiště přehřejí, je to jen dobře. Roztoče to sice nevyhubí, ale může dojít k žádoucímu narušení jejich vývoje. Samozřejmě bez jakéhokoli poškození včelstev.

 

Proč lze v termosolárním úlu nechat oplodnit mladé matky při matce staré?

 

Nástavek termosolárního úlu je od výrobce vybaven tak, aby bylo možné v jeho čelní části několik plástů včelotěsně oddělit od zbytku včelstva a vytvořit tak vnitroúlový oddělek. Se dvěma pláty s plodem a dvěma plásty zásobními. Tento oddělek sousedí s ohřívanou čelní stěnou úlu a také je zespodu i zezadu ohříván včelstvem. Proto je ideálním místem pro líhnutí a oplozování mladých matek. Vylíhlá matka jen vyletí očkem a zase se oplozená stejnou cestou vrátí zpět. Rozklade se a na plástech své rámkové míry včelař snadno posoudí její kvalitu. Rozhodně nehrozí, že by snad byla matka podchlazena a proto nosematická. Jak se stává v chovných úlcích. Zbytek medníku může i nadále plnit funkci skladu medu pro případnou snůšku.

Možnost takto přepažit nástavek a vychovat ze zralého matečníku matku, využije včelař zejména za snůškových mezer. Tedy v čase, kdy by mu medník žádný zisk kumulací medu nedal. Například ve druhé polovině července končí v nížinách snůšky a medník již neplní svou funkci. Je ale plný včel a včelař pro ně nemá žádné využití. Přitom jde o statisticky nejteplejší měsíc, se slunnými dny. Tedy je vhodný k oplození matek. Právě tehdy je vhodné část medníku věnovat výchově mladé matky.

Rozkladenou matku i s oddělkem pak můžeme snadno přidat takovému včelstvu, kterému jsme jeho starou matku odstranili. Je známo, že právě přidávání celých oddělků s mladými matkami, je vysoce bezpečnou metodou obměny matek ve včelstvech.

Zkušení včelaři vědí, že oplozená matka dnes stojí asi 250kč. A oddělek sám asi 500kč. Proto je možnost chovat matky v úlech v mimoprodukčním období, značnou ekonomickou výhodou. Nemluvě o tom, že včelař na absolutní minimum sníží možnost loupeže a nemusí utrácet za chovné úlky.

Za samozřejmé pokládám, že včelař v podletí matky vychová za dostatku pylu, který chovnému včelstvu dodá (pokud tyto zásoby samo nemá) v podobě pylových desek. A pokud není snůška, podá cukerný roztok. To je ale již problematika obecných zásad správného chovu kvalitních matek ve stádiu otevřeného plodu. A tedy jiné téma.

Odděleného prostoru v medníku také lze využít jako startéru, při narážení matečníkových sérií. Plemenáče, startéry, sekce a oplodňáčky nebudeme pro samozásobování matkami více potřebovat. Nechme je v muzeu.

 

Na závěr této pasáže opakovaně pro jistotu připomínám, že je vhodné v čase letní výchovy matky opatřit úl stínítkem, aby se nemohl vnitroúlový oddělek přehřát.


Jak se odráží vliv termosolárního úlu na snůškové aktivitě včelstva ?


Žádný úl medu nepotí, říká známé včelařské přísloví. Proto pokud máme na jednom stanovišti dvě stejně silná včelstva v různých úlech, pak bychom měli v souladu s tímto pradávným moudrem očekávat, že budou obě včelstva v přibližně stejné míře využívat snůškové zdroje ve svém okolí.

Mnohý včelař si řekne, že sice mohou včely z termosolárního úlu asi opravdu létat více, protože jim sluníčko pomáhá s ohřevem. A tím stovky létavek uvolní od zahřívání plodu. Ale když se vrátí 100 včel do úlu termosolárního, měly by nést zhruba stejné množství pylu a nektaru, jako ty včely, které se ze stejné pastvy a ve stejný čas vrací do sousedního úlu běžného.

Jenže ono tomu tak ani zdaleka není a přínosy pylu i nektaru do termosolárního úlu jsou mnohem větší, než do úlů jiných.

Nejlépe tato skutečnost vynikne tehdy, pokud máme úly různých typů v blízkém sousedství. Pak je jasně vidět, že včely v běžných úlech příliš snůšku jívového pylu nevyužívají, ačkoli již silně létají. Zatímco včely v úlu termosolárním se sběru pylu a nektaru silně věnují. Není pak složité si uvědomit, že včely dobře pylem zásobené se rozvíjejí mnohem lépe než včely v úlech jiných.

V případě nektaru platí totéž. A na přiloženém videu je dobře vidět, že včely na leták úlutenkostěnného přistávají skoro bez pylu i nektaru a proto lehké bez námahy rychle mizí v úlu. Zatímco včely u úlu termosolárního těžce dosedají na leták a mnohé i znaveny před vstupem do úlu odpočívají. Do česna pak sotva lezou, pylem a nektarem plně obtěžkány.

Lépe než pouhá slova nám o tom podá informaci video ze včelnice v Chrudimi, natočené dne 10. 3. 2014. Jeden z úlů je dobře osluněný úl tenkostěnný a druhý pak také osluněný úl termosolární.



 

Medný výnos a termosolární úl

 

Medný výnos je pro drtivou většinu včelařů klíčovým kritériem hodnocení kvality úlových technologií. Uvedu zde proto článek pana Jindřicha Meduny, který jako první krom mě termosolární technologii testoval. To včetně jeho cenné fotodokumentace:

 

První zkušenosti s vlivem termosolárního úlu na medný výnos

 

Pro zdravý rozvoj včelstev, obzvláště v předjaří, má klíčový význam teplota v úlu. Proto se již déle než sto let provádějí pokusy s přitápěním včelstvům. Nejprve se používaly různé druhy ohřevných těles, např. cihly a nahřívadla, která se nahřála nad sporákem a následně vložila nejčastěji do podmetu úlu. Jejich nevýhodou byla nejen pracnost a energetická náročnost, ale i fakt, že tento umělý ohřev neodpovídal slunečnímu svitu, tedy střídání dne a noci a teplotním změnám během nich, a tudíž byl nepřirozený.

Ve snaze odstranit negativní vlastnosti již zmiňovaných způsobů ohřevu následovaly pokusy s využitím slunečního ohřevu úlů. Tuto technologii nejlépe rozpracoval pan Miloslav Dvořák, který vydal brožuru s názvem Metoda využití sluneční energie u včel (1990). Metoda byla založena na vyhřívání úlu spodem. Pod úlem bylo umístěno zrcadlo, které směrovalo sluneční energii dnem přímo do úlu. Nevím o nikom, kdo by tuto metodu testoval, ale s přítelem Jílkem jsme o vyzkoušení této metody uvažovali.

Než jsme tento pokus uskutečnili, zaujal nás článek Dr. Linharta o termosolárním úlu (LINHART, R. Termosolární úl, metla na varroázu. Včelařství, květen 2013,roč. 66, č. 5,s. 166 – 167.), který přispívá k hubení varroázy a zároveň by mohl přispět k jarnímu rozvoji včelstev. Termosolární úl je vybaven speciální čelní úlovou stěnou, která účinně mění sluneční svit na teplo a zároveň brání jeho úniku do okolí. Tím má tento úl včelám usnadnit termoregulaci úlového prostředí, ušetřit medné či cukerné zásoby a výrazně urychlit rozvoj včelstev, to zejména v chladném předjaří.

Proto jsme navázali spolupráci s Dr. Linhartem, který nám poskytl termosolární úl 2. generace k testování. Tento úl byl pokusný ležan s možností rozšíření směrem nahoru o jeden nástavek se stejným počtem rámků jako základní nástavek, který má rámkovou míru 37 x 30 a počet rámků 16 až 17. Ty jsou uloženy na teplou stavbu. Zahájili jsme testování. Již po první sezóně jsme mohli potvrdit a zdokumentovat kladný vliv slunečního ohřevu na vývoj včelstva.

Metodika pokusu:

Abychom včelám neusnadňovali práci a mohly předvést, co v novém úlu dovedou, byl do prototypu termosolárního úlu na mezistěny usazen roj. Šlo o pozdní, tedy červnový roj, který nemá dle tradičních názorů naději dát v daném roce užitek. Proto známé včelařské rčení praví, že květnový roj má cenu fůry sena, červnový že nestojí za námahu, protože bude rád, pokud vůbec přežije na několika prvních plástech zimu. Užitek toho roku nedá, jen ho bude muset včelař krmit.

Dne 8. 6. 2013 jsme usadili roj do provizorního úlu. Protože následovalo několik dnů se špatným počasím, byl roj přikrmen 4 litry roztoku, ve kterém byly rozpuštěny 2 kg cukru. Včely během pobytu v tomto úlu vystavěly 8 mezistěn a matka se rozplodovala. Až 23. 6. 2013 jsme přemístili roj do nově vyrobeného termosolárního úlu 2. generace, který jsme doplnili 8 mezistěnami.

Výsledek pokusu:

Takto nově usazený roj k 18. 8. 2013 vystavěl celý úl mezistěn (16 rámků). Tohoto dne byl roj opět přesunut, tentokrát z termosolárního úlu 2. generace (typ ležan) do termosolárního úlu 1. generace (nástavkový typ), protože dosavadní úl nevyhovoval léčení varroázy. Úl byl opět doplněn o 2 mezistěny. Včelky díky speciální čelní úlové stěně lépe prospívaly, proto se mohlo vyslat více včel za snůškou. Bylo úžasné pozorovat, jak včelkám pomáhá tato čelní termosolární stěna, protože využívaly její výborné tepelné vlastnosti. Včelstvo vystavělo 18 mezistěn, ze kterých jsme na konci prázdnin získali 20 kg medu. Nepočítaje ten, který tvořil bohaté věnce kolem plodových plástů. Ten byl včelám samozřejmě ponechán.

Závěr:

Dosažený výsledek překonal naše očekávání. Na základě dosavadních zkušeností jsme toho názoru, že koncepce čelní termosolární úlové stěny může být převratnou novinkou v úlové konstrukci, protože má schopnost výrazně napomáhat rozvoji včelstev a vzrůstu medného výnosu. Abychom vlastnosti termosolárního úlu potvrdili, musíme v pokusu pokračovat i v následujících letech, neboť rok 2013 byl na naší včelnici ve znamení rekordních výnosů, což by mohlo zkreslovat výsledky.

Je úžasné pozorovat, jak včelám pomáhá solární ohřev a jak z něj těží. Vždyť pokud včelám topí slunce, může mnoho dělnic namísto ohřívání plodu vyletět za snůškou. A pokud slunce ohřívá úl zdarma, pak není důvod, aby včely neušetřily pracně vytvořený med. Vždyť med je pro včely palivem, určeným na ohřev plodového tělesa. Toto zařízení je tedy nejspíše opravdu převratnou novinkou a budeme ho i nadále pečlivě testovat.

Také nezapomínejme, že letní měsíce roku 2013 se často nesly ve znamení velmi vysokých teplot. Měli jsme proto vážnou obavu, aby čelní solární úlová stěna včely nepřehřívala a efekt nebyl právě opačný. Tato obava se ale nepotvrdila. Zřejmě také proto, že termosolární úl nedovoluje přímé sálání horké čelní stěny na včelí dílo, a tak jeho poškození nehrozí.

Pokud vás náš pokus zaujal, můžete se více dozvědět na webové stránce www.dobravcela.cz. Najdete zde úly různých technologických koncepcí, které jsou osazeny vysoce přesnými čidly. Miliony dat z různých úlů jsou srovnávány v tabulkách a grafech a archivovány. Toto měření běží automaticky již od července 2013 a data se ukládají každou minutu. Zájemci se mohou kdykoli připojit a sami z tabulky zvané Historie přesvědčit, zda tepelný komfort v termosolárních úlech je výrazně větší než v úlech jiných. Na základě těchto měření je koncepce termosolárních úlů neustále zdokonalována.

Roj a jeho doprovod

 

Večerní idylka

 

I zadní plásty jsou v termosoláru plné medu

Bohaté věnce zásob kolem plodu, do vytočených 20kg medu v článku uvedených nezapočítávám

 

O výsledcích dalších pokusů vás budeme pravdivě informovat.

Jindřich Meduna, ZO Choceň

 

K článku pana Meduny si dovolím krátký, ale užitečný komentář:

 

Pan Jindřich Meduna netestuje jen úly termosolární, ale také úly jiných koncepcí. Ve Včelařství 2/2014 na str. 64 publikoval článek s názvem Zkušenosti s polystyrénovým úlem Ing. Smělého. To ze stejného stanoviště, kde probíhal také pokus s mými termosoláry. Bude tedy poučné srovnat výsledky dosažené v obou typech úlů, jedním včelařem, na jednom stanovišti. Už proto, že teplodržné úly Ing. Smělého jsou známy rekordně vysokými mednými výnosy.

V roce 2012 byla sezóna v teplodržném úlu dle vzoru Ing. Smělého, na jaře zahájena se včelstvem na 8 rámcích. Autor ve Včelařství popisuje důležitost jarního přikrmování včelstev. A také velmi kladně hodnotí prudký jarní rozvoj v tomto typu úlu. Již v půli května bylo díky tomu včelstvo silné a dostalo třetí nástavek!

 

Výnosy jsou ale spíše zklamáním pro každého, kdo se domnívá, že dosáhne podobných výsledků jako pan Ing. Smělý. Tedy 100kg na včelstvo a rok, či více.

 

První vytáčení 14,5kg medu

Druhé vytáčení 19,5kg medu

Vystavěno 14 mezistěn

 

Celkem tedy 34 kg medu za celý rok v polystyrenovém úlu. To od kvalitního podněcovaného včelstva, které počínalo roku předchozího jako oddělek. Mělo od počátku hodnocené produkční sezóny plásty, plod, i kladoucí matku.

 

V termosolárním úlu byl usazen pozdní (červnový) roj až ve vrcholící produkční sezóně. Tedy nikoli již v sezóně předchozí, jako v případě úlu dle vzoru Ing. Smělého. Proto musel tento roj nutně prvních 23 dnů jen slábnout, do vylíhnutí prvních dělnic. Matka totiž mohla začít klást až cca. po 48 hodinách, od vysypání roje na holé mezistěny. A protože vývoj dělnice trvá 21 dnů, plných 23 dnů byl roj bez jediné mladé včely, která by mohla nahradit včelu uhynulou.

K tomu musel tento roj všechny plásty nově nejprve postavit a vystavěl jich 18. Tedy o 4 více, než včelstvo v úlu Ing. Smělého.

Netřeba dodávat, že ty včely, které v roji intenzivně stavěly, se nemohly zároveň věnovat snůšce. Proto se v již tak slabším včelstvu vzniklém z roje, snůšce věnovalo nutně mnohem méně včel, než je tomu u úlu se včelstvem na 3 nástavcích.

A ačkoli se první dělnice z roje usazeného osmého června mohly počít líhnout až počátkem července, již koncem srpna dal usazený roj na jediné vytáčení výnos 20kg medu. Nepočítaje v to další med ponechaný v plodových plástech. Tedy vyšší výnos při jednom vytáčení, než při jakémkoli jednotlivém vytáčení z úlu pana Smělého, roku předchozího!

Vím, že budou skeptici právem namítat, že je předčasné jásat. Technologie pana Ing. Smělého byla testována v roce 2012 a termosolární úl v roce 2013. Rok 2012 byl prý v Chocni horší než rok 2013. Rok 2013 totiž zde prý byl rekordní.

Ale stejně jsem osobně výkonem termosolárního úlu přímo ohromen, protože se v něm může i pouhý červnový a nejprve dlouho slábnoucí roj v dobrém roce dobrat výnosu vyššího, než mnohem silnější a o řadu měsíců starší včelstvo, sedící již v květnu na třech nástavcích. Navíc od jara svědomitě opečovávané ve špičkovém teplodržném úlu. To na tomtéž stanovišti!

Staleté zkušenosti nás totiž učí, že v běžném úlu od červnového roje nelze žádný medný výnos očekávat. Proto soudím, že bez solárního ohřevu by toto červnový roj nikdy nedokázal.

 

Za roj v máji, ti fůru sena dají. Ale za roj v červnu, ani se nesehnu(staročeské přísloví).

 

Metodika včelaření v termosolárních úlech


Legenda struktury plástové plochy k obrázkovým schématům :

A - termosolární rámek (nebo izolační rámek-dle typu termosoláru)

B - žemlová souš

C - panenská souš

D - trubčí souš

E - stavební rámek

F - plodový plást

G - mezistěna

H - plodové těleso



Legenda úlových součástí k obrázkovým schématům:


Střecha úlu

Rám termosolárního stropu

Skla úlových okének a termosolárního stropu

Aktivní povrch termosolárního stropu

Stěny nástavku

Rám úlového dna

Dno úlu

Varroa dno

Mateří mřížka


Zásah první-úprava včelstva po posledním vytáčení (cca. 15.7 v nížinách)

 

Časová náročnost cca. 10 minut na včelstvo

Cílem je zimovat včelstva na žemlovém díle, aby mohla být v podletí ošetřena termoterapií. Panenské dílo ji totiž hůře snáší, a proto není jeho výskyt v horním nástavku (který bude jako plodový tepelně ošetřen) žádoucí. Proto podletní termoterapie vyžaduje, aby byla včelstva na panenské dílo převedena až v jarním období. To je zásadní odlišnost od aplikace Rašovské metody v běžných úlech, která byla publikována ve Včelařství.

Včelstvům uspořádáme v termosolárním úlu prostor dle nákresu. Dva starší trubčí rámky při tomto zásahu vyřežeme, dva vystavěné trubčí plásty (vždy ty mladší) ponecháme ve spodním nástavku. Ty budou včelami využity v jarním období. V horním nástavku je jen žemlové dílo s plodem a ve spodním pak souše panenské a zmíněné dva trubčí plásty. Tento zásah činíme za normálních okolností asi v polovině července po vytočení medu. V tomto období již matky končí s produkcí trubců a v nížinách ustávají snůšky.

Ihned po vytočení podáme 9kg cukerných zásob. Pak krmení přerušíme a druhou polovinu zásob dodáme až po 15.8. Včely zimujeme s 18 kg včelařem dodaných cukerných zásob na dvou nástavcích. Výkon matky v podletí klesá. Včelstva plodují výhradně v horním nástavku na žemlovém díle a spodní nástavek s dílem panenským matka nevyužívá. V horním nástavku mají včelstva uloženu většinu zásob a tady také zimují. Horní nástavek je teplejší než spodní, protože teplo stoupá vzhůru. To usnadňuje včelám přežití zimy i za krutých mrazů.

 

 

Obr.1 – Příprava včelstva na zimu a uložení většiny zásob:



Zásah druhý - jarní převod plodového tělesa na nové dílo, v období plného obsednutí horního nástavku. Dle kondice včelstva a podmínek daného roku!

 

Časová náročnost cca. 5 minut na včelstvo

Pokud se včelstva v březnu mohutně rozplodují na pylu lísek a později také jívy, obsedají v tomto čase plně horní nástavek. Také se v nich rozvíjí pohlavní pud. Pokud kvetou lísky později, provádíme tento zásah asi 25 dnů po jejich květu, kdy již včely vychovaly na lískovém pylu mnoho dělnic, a další plod byl založen v čase květu jívy. V rámci tohoto zásahu přikročíme k záměně obou nástavků. Nyní je teplejší horní nástavek s panenským dílem. Obsahuje mnoho volných a čistých buněk, ideálních pro kladení matek. I prostor pro ukládání prvního medu a pylu, nezbytných pro rozvoj plodového tělesa. Včelstvo je proto silně motivováno stoupat vzhůru. Abychom uspíšili přechod plodového tělesa vzhůru, převěsíme dva žemlové zaplodované dělničí plásty do horního plodového nástavku. To na místo dvou rámků s již vystavenou trubčinou, které naopak vložíme dolů do plodového tělesa. Matku nehledáme, sama vzhůru přejde.

 

Obr.2 Stav těsně po prohození nástavků:

 


Zásah třetí - nasazení poloprázdných medníků

 

Časová náročnost cca. 5 minut na včelstvo

Pokud předchozí zásah provedeme počátkem dubna, pak uplyne do květu ovocných stromů asi 22 dnů. Průměrné datum počátku rozkvětu ovocných dřevin totiž v nížinách připadá na 22.4. Během těchto cca. 22 dnů matky zaplodují oba trubčí rámky a také značnou část horního nástavku.

V čase počátku květu jabloní (pokud to kondice včelstev dovoluje) přikročíme k nasazení poloprázdných medníků a přidání dvou stavebních rámků s proužky mezistěn pod horními loučkami. Tyto rámky jsou zde znázorněny modře a přidávají se do horního plodiště.

Do medníku nad mateří mřížku v tento čas vložíme k nalákání včel dva ometené plásty se zavíčkovanou vybíhající dělničinou bez matky. Třeba ty, jimiž jsme původně lákali včely do horního plodiště. A přidáme 4 panenské souše. Zbytek medníku ponecháme zcela prázdný. V termosolárním úlu se nemusíme bát tepelné destabilizace včelstva.

 

Obr. 3 Zaplnění první poloviny medníku a přidání stavebních rámků


Zásah čtvrtý - doplnění medníků na plný stav

 

Časová náročnost cca. 5 minut na včelstvo

Protože jsou v medníku těsně po třetím zásahu jen 4 souše, budou velmi rychle zaneseny medem. Každý z nich vzešlý medný plást bude brzy vážit 2,5-3kg. Pak včelař provede zebrování v medníku tak, že vloží mezi každé dva dobře obsednuté a medu plné plásty mezistěnu. Význam tohoto zásahu je včelařům neznámý a pro tuto technologii typický. Proto si vysvětlíme jeho důvod:

Mezistěny v medníku výborně rostou, protože se zde hromadí teplý vzduch. Zespodu je ohřívá plodové těleso a také z boku termosolární rámky. To včelám usnadní práci s tvárným a ohřátým voskem. Pro stavbu jsou také nutné glycidové zásoby a dokonalé obsednutí mezistěn včelami. Také toto je v medníku bezezbytku splněno, protože mezistěny vkládáme mezi již zanesené a hustě obsednuté plásty. Protože nevkládáme mezistěny do plodiště, zbavíme se celé řady problémů. Už to, že nemusíme do plodiště vstupovat a včely přidáváním mezistěn opakovaně rušit, je první výrazné pozitivum.

Také neomezíme matku v plodování za chladného počasí, kdy je stavba v plodišti přerušena, či naopak za silné snůšky, kdy včely často panenské dílo zalévají medem dříve, než ho matky zakladou. Pak v obou případech mezistěny matce brání v plodování a fungují jako překážka v pohybu matky. Tím omezují rozvoj včelstev. U mezistěn přidaných do medníku toto nehrozí.

Další výhodou je, že nové dílo nemůže být v medníku matkou zakladeno v roce jeho vzniku a je využito k ukládání medu. Med proto nepřichází do styku s exuviemi larev, v nichž jsou také jejich výkaly. To má samozřejmě značný příznivý dopad na hygienu medu. Tímto světlým dílem včely rozšíříme roku příštího.

Včely v jarním období velmi rády a přednostně ukládají med právě do díla panenského. Tohoto jevu se proto výhodně užívá při produkci plástečkového medu. Včelaři vědí, že jarní divočina bývá medu plná. Pokud včelám panenské dílo v medníku nabídneme, uloží sem med přednostně. Tím, že nasměrujeme uložení většiny jarního medu do medníku, získáme jistotu, že nebudou ani za silných řepkových snůšek matky v níže položených nástavcích omezeny v plodování zásobami.

Stavba nového dílka v medníku má také značnou výhodu v tom, že je jistá i za méně příznivého počasí. V některých letech totiž včely odmítají vystavět podstavené mezistěny a tyto zůstávají netknuty. Pokud ale nechá včelař stavět nové dílo mezi mednými plásty nad plodem, je jisté, že každý rok bude mít dost panenského díla na obnovu celého plodiště. To má obrovské pozitivní následky na zdraví včelstev. V medníku jsou podmínky pro stavbu ideální při každé snůšce. To od dubna, až do konce června.

Jednorázovým jarním převodem včel na čisté dílo se včelař zcela zbaví problémů s chorobami včelího plodu a vytáčením z panenského díla v medníku získá velmi kvalitní med. Také zapracuje výměnu díla plodiště do nástavkové technologie, protože včelám počátkem dubna nabídne celý nástavek nového a již vystavěného díla jediným pohybem. To výrazně šetří čas ve srovnání s těmi technologiemi, kdy včelař opakovaně vkládá mezistěny do plodiště. To se všemi riziky výše popsanými. Matky mohou panenské souše ihned zaklást a nemusejí čekat, až je dělnice vystaví. To se brzy pozitivně projeví na síle a zdravotním stavu celého včelstva, i jeho výnosech.

Obr. 4 Doplnění medníků na plný počet rámků


Zásah pátý – opakování bodu 4, v čase vytáčení z řepky

Časová náročnost cca. 5 minut na včelstvo

V čase vytáčení z řepky včelař odejme celý medník a vytočí ho. Žemlové dílo v něm přítomné vyřadí a v polovině medníku ponechá jen dílo panenské. Druhou polovinu medníku nechá opět prázdnou. Až bude první polovina medníku s panenskými soušemi zanesena, opět tyto nové medné plásty proloží mezistěnami a tím medník doplní na plný stav. Tak včelař získá již koncem června v čase vytáčení z akátu, či malin, ostružin a inkarnátu plný nástavek nového panenského díla.

Pokud následují další snůšky, (svazenka, lípa, slunečnice atd.), bude včelař v tomto duchu pokračovat a zajistí si tak spolehlivě velkou zásobu panenského díla. Tu může výhodně použít například k rozšíření oddělků. Panenské souše jsou zcela nezajímavé pro zavíječe voskové, protože nejsou pro jejich larvy výživné. Jsou proto bez jakéhokoli ošetřování neomezeně dlouho skladovatelné.

Celá další obsluha včelstev je založena jen na vytočení medníku, jeho polovičním zaplnění dílem panenským, navrácení včelám, a po zaplnění poloviny plástů následuje opět proložení mezistěnami. Proto není ilustrativního obrázku třeba. Vycházíme totiž vždy z obr. 3 a 4.

Pokud se včelař rozhodne použít dva medníky, pak k nasazení druhého musí přistoupit tehdy, až bude spodní plný. Druhý (prázdný) medník pak nasadí na spodní plný medník a mezi souše do něj vloží k nalákání včel dva až tři plásty s plodem. Ty musí v plodišti nahradit žemlovými plásty, panenskými soušemi, či v nouzi i mezistěnami. To dle data tohoto úkonu.

Připomínám, že po letním slunovratu již do plodiště přidáváme jen dílo žemlové, protože do panenského díla i vystavěných mezistěn už matky nechtějí klást.

Pokud by včelař postupoval naopak (jak se mnohdy radí) a vložil mezi plodiště a plný medník prázdný medník, byl by výsledkem zklamán. Platí totiž pravidlo, že nesmíme ve včelařských technologiích nikdy odtrhnout plod od zásob. Pokud vložíme mezi plod a plný medník prázdný medník, toto pravidlo porušíme. Plod pak totiž ve vertikálním směru sousedí s prázdnými buňkami souší. Včely ve snaze přiblížit nahoru zvednuté zásoby k plodu v dolních nástavcích, horní již plný medník vyprázdní a zásoby přenesou do spodního prázdného medníku. Tomuto počínání se často věnují na úkor snůšky, protože je pro ně nastolení normálního stavu rozložení úlových zásob prioritou. Efekt přidaného medníku se pak zcela míjí účinkem. Proto je třeba toto znát a respektovat.

 

Zásah šestý – příprava včelstev na zimu

 

Časová náročnost cca. 10 minut na včelstvo.

Tento zásah je přesným opakováním bodu 1 po posledním vytáčení. Řídíme se tedy obrázkem č.1. Spodní nástavek se starým dílem zcela odstraníme a dílo v něm uložené vytavíme na vosk. Horní nástavek s panenským dílem (dosud používaný jako medník) podstavíme zcela dolů, a toto dílo zde bez nebezpečí poškození zavíječem počká až do jara, kdy bude nasazeno na plodiště prohozením nástavků a cyklus jarního převodu včel na čisté plásty se bude opakovat. Včelstvo tedy zimujeme na dvou nástavcích.

 

Celkem tedy včelař spotřebuje asi 40 minut čistého času na přímou práci v jednom včelstvu ročně. Jde samozřejmě o hrubý odhad a různé faktory mohou spotřebu času navýšit. Uvedený údaj je tedy jen orientační.

O tom jaký je to posun vpřed vypovídá text pana Dr. Ing. Františka Kamlera, který na str. 50, ve Včelařství 3/2014 ve vztahu k časové náročnosti obsluhy včelstev v běžných úlových systémech uvádí:

Při tradičním ošetřování před 30-50 lety se uváděly 4-5 hodiny na včelstvo a rok. Dnes se počítá u vyspělejších včelařů 1-2 hodiny za rok na včelstvo, nepočítáme ale čas nutný k odběru medných plástů.

Extrémní efektivita RTST je dána tím, že včelař nemusí dělat kontroly rojivosti, pečovat o oddělky vytvořené za účelem prevence rojení, vytvářet oddělky v čase silných jarních snůšek a tím v pracovních špičkách tratit cenný čas. Pak oddělky spojovat se včelstvy po odeznění rojové nálady. Také nemusí sundávat těžké medníky, aby se do plodiště v létě za snůšky dostal. Nemusí ani smetat včely za účelem plnění oplodňáčků, narkotizovat je atd. Proto nejde jen o úsporu časovou, ale také pracovní. Není totiž cílem se při včelaření dřít. Cílem je si tuto krásnou práci s minimem pomůcek užívat.

 

Umístění termosolárního úlu a termoterapie varroázy

 

Termosolární úl je biofyzikální zařízení, pracující s vnitřní metabolickou tepelnou energií včelstva, prouděním vzduchu, ukládáním tepelné energie do vosku a jejím uvolňováním, i vnější solární energií. Je tedy určen k používání v exteriérech a to na slunných místech. Za ideální stanoviště lze považovat celodenně osluněná místa.

Pro podporu jarního rozvoje i léčby se plně osvědčila východojihovýchodní expozice čelní úlové stěny. Pokud obrátíme úl na čistý jih, bude sice v poledních a odpoledních hodinách v čase léčby výborně osluněn termosolární strop úlu, ale tepelný výkon termosolárních rámků bude ráno nízký.

Pokud ale obrátíme úl na jihovýchod, či lépe východojihovýchod, bude slunce v nižší fázi svého denního cyklu nejprve intenzivně svítit na termosolární rámky. Jak bude postupovat výše po obloze, bude se osvit čelní stěny úlu zmenšovat. Což velmi efektivně brání jeho přehřívání. Takto orientované úly se pak výborně ohřívají i za polojasných dnů a i krátkodobý osvit mezerami v mracích dokáže úl ohřát a podpořit rozvoj včel.

Osvit za termosolární léčby:


A. Ranní nízké slunce ohřívá celé termosolární rámky a na termosolární strop svítí šikmo. Dopoledne tedy vytvářejí tyto rámky nejvíce tepla.

B. Vysoké polední a odpolední slunce ozařuje lépe termosolární strop, využití termosolárních rámků časem klesá až k nule. To je také přirozená pojistka při dlouhodobém ohřevu včelstev, proti jejich přehřívání.

 


Účinná termosolární léčba vyžaduje dlouhodobý osvit termoslosárního stropu i rámků. Proto ji v podletí zahajujeme již cca. v 10 hodin letního času, abychom využili výkonu ranního slunce, svítícího na termosolární rámky. Možnost osvitu musí existovat nejméně do 14 hodin letního času. Ideálně do 15 hodin letního času.

 

Jaký den k léčbě zvolit?

 

Ideální je takový den, kdy je pokrytí oblohy oblačností nulové, či minimální. Asi do 20% pokrytí oblohy mraky. Léčit ale lze i za polojasné oblohy, asi do 40% pokrytí mraky. To pokud se s léčbou začne včas a včelař si na dosažení účinných teplot počká. Platí totiž, že pokud se úl ohřeje, pak již dobře teplotu drží a příchod mraku nezpůsobí prudké ochlazení plodu. I pokud se teplota díky mraku sníží, velmi rychle opět vzroste, jakmile se úl zase osluní. Venkovní teploty nemusí být příliš vysoké. Úly dobře fungují již za 20°C. Více než na venkovní teplotě ale záleží na míře oslunění úlu a také na roční době. S ní totiž souvisí úhel dopadu slunečních paprsků na aktivní povrchy.

 

Jak úl na léčbu připravit?

Po sejmutí (či před nasazením) medníků je nám plodiště plně k dispozici. Proto nyní vyjmeme jeden plodový rámek z centra plodiště a do jeho spodní části zabodneme pod plod čidlo. Do horní části plástu hned pod loučku zabodneme druhé. Pak jen rámek vrátíme zpět a nasadíme termosolární strop. Tím máme úl připraven na několik sérií léčení a jen čekáme na vhodný den.

Léčíme vždy dvounástavkové sestavy. I pokud máme včelstvo jen na jednom nástavku (například oddělek), pak pod něj podstavíme druhý termosolární nástavek. Dva termosolární rámky totiž svým společným výkonem lépe včelstvo ohřívají. Také se nám do níže položeného a chladnějšího nástavku ukryjí před horkem starší včely s matkou. Tím eliminujeme na nulu riziko, že by mohlo horko matku za léčby vyhnat a ona pak byla ztracena mimo úl.

 

Jak termosolární léčba probíhá?

 

Každý termosolární úl již má termosolární strop vybaven dvěma digitálními čidly, která zasahují do spodní a horní části plodového plástu v nástavku pod nimi. S jejich pomocí může včelař ráno zjistit přirozenou teplotu plodu. Když se rozhodne léčit, jen z úlu sejme střechu. Samozřejmě je nutné, aby byla očka v nástavcích pevně uzavřena, k čemuž slouží těsné zátky do oček. Toť vše. Díky této úžasné bezpracnosti je metoda vhodná k současnému vyléčení všech včelstev na stanovišti v tentýž čas.

Někdo může namítnout, že je tento způsob léčby příliš náročný na čas, protože může u jediného včelstva trvat i tři hodiny. Jenže stejné tři hodiny trvá i vyléčení stovky včelstev. Protože se všechna včelstva léčí nejen zároveň, ale také zcela bezpracně. Ve skutečnosti je proto tato léčba mimořádně efektivní.

Pak již jen sledujeme vývoj teplot v úlu. Cílem je, aby bylo na spodu plodového tělesa v horním nástavku dosaženo teploty nejméně 40°C a nahoře ne více než 47°C. Při 49°C se již totiž může počínat bortit vosk světlých rámků. Připomínám, že krom mimořádně slunných dnů není vzestup teploty o 1°C věcí vteřin, ale minut. Není tedy problém teplotu uhlídat i u desítek včelstev. Mezní teploty 47°C nebývá za polojasných dnů ani dosahováno.

Při léčbě za slunných dnů nás může překvapit fakt, že nahoře je už 47°C a dole stále méně než požadovaných 40°C. V takovém případě nasadíme střechu a termosolární strop vyřadíme z činnosti. Pak se staneme svědky pozoruhodného jevu, který jsem na počest výrobce úlu v kterém byl poprvé pozorován, pojmenoval Medunův termosolární zámek.

Tím, že nasadíme střechu na ohřátý termosolární strop, ho vyřadíme z činnosti. Teoreticky by nyní měla teplota horní části plodiště počít klesat a na spodu plodiště také. Jenže ono je to jinak a teplota nahoře poklesne po nasazení střechy asi jen o 0,5°C. Tedy na hodnotu asi 46,5°C v úrovni horní loučky. Na této hodnotě se teplota sama uzamkne a vydrží zde konstantní dvě hodiny i déle. Teploty v jen několik cm vzdáleném plodu za této situace nepřekračují 45°C. Spíše méně. Pokles teploty se ale netýká spodní části plodového tělesa, která teprve nyní počíná výrazně růst a vystupuje nad 40°C. Také zde se pak drží dvě hodiny i déle.

Tento záhadný jev zdánlivě odporuje fyzikálním zákonům a má studentka Veronika vtipně prohlásila, že ten úl pracuje na bázi nekonečné nepravděpodobnosti. Tento jev má ale prozaické vysvětlení. Osluněný a rozpálený povrch plechu má potřebu se tepelné energie zbavit, v souladu s fyzikálními zákony. Směrem vzhůru ale v čase solárního ohřevu nemůže, protože zde úniku tepelné energie brání soustava skel. Proto vyzařuje o to intenzivněji tepelnou energii směrem menšího odporu do plodiště. Po nasazení střechy se toto vyzařování ještě zesílí, protože její masivní izolace nedovolí téměř žádné tepelné úniky směrem vzhůru. Také uteplený rám termosolárního stropu je výborný izolant a silné stěny bez tepelných mostů nedávají teplu šanci na únik. Proto není výjimkou, že po nasazení střechy se teplota horního čidla může i mírně a krátkodobě zvednout.

Tepelná energie tedy za oslunění termosolárního stropu proudí převážně dolů do plodiště. Zde částečně ohřívá vzduch mezi plástovými uličkami, ale velmi mnoho se jí ukládá do voskového díla v horní části rámků a jejich obsahu (zejména věncích medu). Tato oblast díla je v čase sejmuté střechy druhou nejteplejší v úlovém prostoru. Proto teplo přijímá. Teplejší je jen termosolární trop. Proto také teče tepelná energie z horkého plechu termosolárního stropu do voskového díla. Tedy z objektu teplejšího, do toho chladnějšího.

Po vyřazení stropu z činnosti nasazením střechy je tomu jinak. Plech rychle vychladne, protože nemá schopnost teplo akumulovat. Nyní jsou nejteplejší částí úlového nástavku (v prostoru za izolačními rámky), právě horní oblasti díla v rámcích. Proto se tedy musí v souladu s fyzikálními zákony vyrovnat teploty mezi horní částí ohřátých rámků a jejich chladnější spodní částí.

Všichni víme, že teplotní rozdíly se mají tendenci vyrovnávat. Proto pokud má horní část plástu teplotu kolem 46°C a spodní třeba jen 38°C, pak tepelná energie proniká stále níže a zvyšuje teplotu níže položené části plodového tělesa. Teplota zde proto snadno vzroste nad 40°C.

Zvídaví čtenáři si asi už položili dvě otázky:

 

Proč ale tepelná energie neunikne skrze čelní sklo termosolárního nástavku, než by klesala dolů-což je pro ni nepřirozené.

Proč dole teplota díla vzrůstá, ale nahoře úměrně tomu neklesá? Nebyl by tím porušen zákon zachování energie?

 

Také zde je odpověď jasná a za tyto jevy mohou opět jednoduché fyzikální zákony. Tepelná energie totiž vždy teče z objektu teplejšího, do toho chladnějšího. A protože má vzduch mezi čelními skly termosolárního nástavku a plechem čelní stěny teplotu vyšší než je v úlu za izolačním rámkem (bývá zde 50°C i více), směřuje tok tepelné energie z tohoto prostoru do úlu a nikoli opačně. To má za následek neustálé dohřívání díla výše položeného, které ale samo funguje jen jako dočasné úložiště tepla a sáláním dolů se ho postupně zbavuje. Tím ohřívá dílo níže položené.

Tepelná energie se v horních partiích rámků ukládá a to do změny viskozity vosku a ohřevu medu. Vosk horkem měkne. Protože má vosk vysokou tepelnou kapacitu, uloží opravdu velmi velké množství tepla, aniž by se výrazně změnila jeho pevnost. Po nasazení střechy začne postupně a pomalu chladnout a medné zásoby také. Ohřátá oblast plástu toto teplo zase dlouhodobě vydává, v procesu návratu do původního stavu. Takto postupně uvolněné teplo posléze ohřívá níže položené oblasti rámků.

Z uvedeného je myslím jasně patrné, že v běžných úlech by tyto mechanismy nemohly nikdy fungovat, protože by tepelná energie unikala tepelnými mosty ve stěnách i stropem. K ohřevu spodních partií díla by tedy v plodišti nemohlo dojít. V tenkostěnném úlu je to nereálné ještě z jednoho důvodu. Tím důvodem je kroucení dřeva při ohřevu. Když jsem tuto možnost testoval, tak se mi mezi nástavky otevřely mezery tak velké, že jsem jimi mohl včely uvnitř úlu fotit. Tím byl úl zcela zničen.

Při léčbě více úlů je výhodou, pokud jsou všechny úly stejně orientovány a stejně osluněny. Pak lze očekávat, že bude podobný také vývoj teplot v nich. Samozřejmě že nebude vývoj teplot v úlech nikdy zcela stejný. To ale ani není nutné. Stačí, pokud bude podobný. Neléčíme totiž přesnou teplotou, ale bezpečným léčebným intervalem. A rozdíly mezi úly obsazenými silnými včelstvy a oddělky, jsou zpravidla menší než 1°C. Slunce je jedno a všechny úly mají stejnou kubaturu i izolaci. Včely samy při léčbě plod od 42°C opouštějí a teplotu příliš neregulují. Průběh teplot je proto téměř shodný. I moderní digitální teploměry měří s odchylkou 0,5°C. Proto nás nesmí drobné teplotní rozdíly mezi úly překvapit. Jsou totiž neškodné a normální.

 

Červené body znázorňují místa ve vztahu k plodovému tělesu (hnědý ovál), kam do plástu zabodáváme čidla tepelných senzorů, zabudovaných výrobcem v termosolárním stropu:

 


Kdy léčbu ukončit, a jako dlouho a jaké teploty držet?

 

Ke specifikům termosolární léčby patří, že se s postupujícím ohřevem plodiště teploty spíše homogenizují. Na počátku léčby bývá rozdíl mezi teplotou spodní a horní části rámku značný. Může činit i 10°C, pokud je nahoře vosk rámků již ohřátý na 47°C a dole jen na 37°C.

Ukončení ohřevu úlu zajistíme tím, že na úl nasadíme střechu. Termosolární čelní stěnu úlu ale necháme dále v činnosti, aby dodávala do úlu teplo a udržení léčebné teploty bylo možné po doporučený čas.

Po nasazení střechy a vyřazení termosolárního stropu z činnosti, počne samovolné vyrovnávání teplot a teplota spodu plodiště roste, zatímco nahoře se uzamkne a dále neroste-spíše mírně klesá.

Působení léčebných teplot na plod ukončíme tehdy, pokud z údajů dolního senzoru vidíme, že byly spodní partie plodového tělesa ohřáty na nejméně 40°C, po nejméně 2 hodiny. Raději tento čas prodloužíme o 15 minut. Nic tím nepokazíme.

Pokud se pod termosolárním stropem v oblasti horního čidla drží vysoké teploty nad 40°C i po skončení léčby, termosolární strop mírně posuneme a necháme teplotu z plodiště vzniklou mezerou horem utéci. Stačí tak po dobu 5 minut. Tím velmi napomůžeme rychlejšímu vychladnutí díla na normální stav a urychlíme návrat včel do plodiště, kde se ihned ujmou plodu. Léčba je tím definitivně ukončena. Vychladnutí úlu na normální teploty také napomůžeme nasazením stínítek na čelní stěny nástavku.

Zopakujme tedy hlavní cíl funkční a bezpečné léčby:

 

Smyslem ohřevu je dosáhnout a udržet v nejnižším bodu plodiště v horním nástavku teplotu plodu 40°C a více, po dobu nejméně dvou hodin. Raději však po dobu 135 minut. Pak ohřev ukončíme nasazením střechy. Pokud v oblasti horního čidla při ohřevu teplota dosáhne 47°C, nasadíme na úl střechu ihned. Za dodržení těchto jednoduchých pravidel je léčba zcela bezpečná.

 

Ilustrativní tabulka vývoje teplot ve vztahu k času, ze dne 17.6 2013, za pokusné léčby. Za maximální denní teploty 33°C. Teploty nad 40°C (hubící roztoče) jsou zvýrazněny červeně.

 

Čas měření hodnot Teplota vzduchu v úlu Teplota plodu
10:30 34.1°C 34,6°C
10:45 34,3°C 34,4°C
11:00 34,6°C 34,9°C
11:15 35,6°C 36,6°C
11:30 39°C 37,8°C
11:45 39,8°C 38,8°C
12:00 42,2°C 39,9°C
12:15 41,8°C 41,4°C
12:30 43,8°C 42,3°C
12:45 44,9°C 42,6°C
13:00 46,3°C 42,5°C
13:15 46,3°C 43,3°C
13:30 45,8°C 44,0°C
13:45 45,8°C 44,4°C
14:00 46,1°C 44,9°C léčba ukončena

Proces ohřevu vnitřního prostoru úlu je zdlouhavý. Dílo má vysokou tepelnou setrvačnost a za podmračených dnů může trvat i déle než dvě hodiny, než se celé plodiště ohřeje na požadovaných 40°C a více. Proto doporučuji léčbu zahájit sejmutím termosolárních stropů již v 10 hodin letního času a dovolit teplotě pomalu stoupat. Třeba i jen rychlostí 0,1°C za 10 minut. I při takto malém vzestupu teploty snadno ohřejeme plodiště nad přirozenou mez a již to je důležité pro další ohřev.

Čím je totiž plodiště teplejší, tím snadněji se dále ohřívá. Proto ohřát včely o 1°C může zpočátku trvat i 30 minut a po sejmutí střechy může teplota i klesnout. Pak se ale ohřev zrychluje a kolem poledne již může rychlost ohřevu činit i 1°C za minutu.

O těchto jevech nás informuje uvedená tabulka. Z ní je vidět, že po sejmutí střechy nejprve teplota poklesla z 34,6°C na 34,4°C. A teprve asi po půl hodině se vrátila na úroveň před sejmutím střechy. Také je nápadné, že v 11:15 bylo v úlu jen 35,6°C, ale během 15 minut (po odchodu oblaku) prudce vzrostla až na 39°C!

 

Ilustrativní tabulka poklesu teplot po nasazení střechy a ukončení ohřevu. Měřeno dne 18.6 2013 při pokusné léčbě. Maximální venkovní teplota 33°C. Ohřev ukončen nasazením střechy v 13:00. Teploty nad 40°C (hubící roztoče) jsou zvýrazněny červeně.

 

Čas měření hodnot Teplota vzduchu v úlu Teplota plodu
12:45 46,2°C 44,8°C
13:00 46,3°C 45,4°C
13:15 45,9°C 44,4°C
13:30 43,7°C 43,1°C
13:45 42,0°C 41,8°C
14:00 40,9°C 40,9°C
14:15 40,1°C 39,8°C

Tabulka dokládá, že ještě po více než hodině po ukončení oslunění termosolárního stropu, je v plodu udržována teplota vyšší než 40°C, hubící roztoče a jejich vývojová stádia.

 

Tabulky zde uvedené čerpají z pokusů na první generaci prototypů termosolárních úlů. Úly nabízené výrobci dnes, mají mnohem lepší tepelnou setrvačnost a udržení léčebných teplot i dvě až tři hodiny po nasazení střechy je u nich samozřejmostí. I tak již první generace termosolárních úlů prokázala plnu funkčnost v zabíjení roztočů.

Jak na termosolární léčbu reagují včely?

 

Spolu s Dr. Karáčem jsme oba nezávisle na sobě dospěli ke shodnému zjištění, že při teplotě 40°C se včely ještě chovají normálně. Neopouští plásty a ani nemají potřebu intenzivně větrat. Teprve od 42°C se starší včely včetně trubců a matky stahují do níže položených nástavků a případně i do podmetu. Tedy dále od zdroje tepla. Také se vyvěšují u česna a mají potřebu intenzivně větrat.

Mladušek se toto netýká a to zřejmě proto, že jejich dosud jemná kutikula může odpařovat vodu a tím se účinně chladí. Proto se mladušky na plástech nacházejí po celu dobu termosoární léčby a jak dále fotograficky dokumentuji, ani teplota 55°C pro ně není krátkodobě smrtelná. Veškerá populace foretických roztočů na mladuškách je tedy zničena stejně, jako populace roztoče na plodu.


Může dojít k poškození včel a díla při termosolárním ohřevu?

 

Mohu s čistým svědomím konstatovat, že jsem nikdy nezabil ani jediné včelstvo přehřátím za léčby. Při pokusech jsem zaznamenal pouze drobné incidenty:

Jednou jsem zničil matku a její doprovod, při přidávání v klícce. Protože chuděra neměla možnost se vzdálit. To ale byla má nezkušenost v počátcích.

Také jsem jednou od úlu odešel a pak zjistil, že teploty v plodišti (díky náhlému vyjasnění oblohy) překročily na delší dobu 50°C. Tenkrát jsem testoval nový a výrazně lepší úl od pana Meduny a ten měl mnohem vyšší výkon. Proto jsem rychlost jeho ohřevu podcenil.

Výsledkem bylo asi 150 mrtvých včel (dosud nevylíhnutých) mladušek v buňkách a stejné množství včel s vývojovou vadou křídel. Velmi podobný stav, jako při sání varroázy. K tomuto jevu ale došlo také mou vinou, za nedodržení metodiky. I tyto škody ale byly mírné a nikdy jsem termoterapií žádné včelstvo nezničil. Naopak jsem několik velmi slině zamořených včelstev termoterapií bez užití chemie zachránil. Chybami se člověk učí a i pád na hubu je pohybem vpřed…

Rámková míra a termosolární úl

 

Hned úvodem chci říci, že termosolární zabíjení roztoče funguje do vzdálenosti 36 - 40 cm od zdroje sálání. Všechny rámky u nás běžně užívané jsou výrazně nižší a není tedy problém je celé plně léčbou zasáhnout. Také lze jakékoli rámky termosolárním ohřevem prohřát a tím včelám usnadnit plodování. Termosolární úly se tedy budou vyrábět pro takové rámkové míry, jaké si zákazník zadá. Na trhu nabízené termosoláry mají v každém nástavku 10 rámků běžných a jeden izolační.

 

Mohlo by se tedy zdát, že je velikost rámků pro RTST nepodstatná. Není tomu ale tak.

Jde o to, že pokud by si mohly včely samy vybrat rámek pro své plodování, chtěly by, aby se na něj vešly tyto tři základní složky.

1. Věnec medných zásob pod horní loučkou

2. Věnec pylu nad plodem

3. Ucelené kruhové plodové těleso, nezasahující na rámky jiné

 

Na vysokých rámkových měrách 37x30 a 39x30 je toto splněno a proto včely nepotřebují k produkci dělničiny více nástavků. Plně postačí 8 plodových plástů, aby na nich mohla trvale klást matka, produkující 2 000 vajíček dělnic denně. U míry 39x24 a nižších ale toto neplatí, a plodovým tělesem se táhnou dolní loučky rámků horního plodového nástavku a horní loučky rámků spodního plodového nástavku. To je zcela špatně pro včely i včelaře. Jen to přidělává práci.

Pokud například chci udržet hygienu díla a přidám včelám v dubnu nástavek již vystavených panenských souší 37x30 (míra Čechoslováku), pak se mi do tohoto nástavku brzy přesune celé plodové těleso a matky dolní nástavek se starším dílem zcela opustí. Mohu ho tedy jednorázově odstranit a celé včelstvo je od této chvíle převedeno na hygienicky čisté plásty. Šance že by dostalo mor z vnitřních příčin, je nulová.

Pokud udělám toto s rámky nižšími a nasadím na plodiště s tmavými plásty nástavek panenských souší na míře 39x24, budu mít brzy asi 80% plodu v díle novém a asi 20% v díle starém v dolním plodištním nástavku. Tmavé dílo spodního nástavku pak nelze při prevenci moru jednorázově odstranit a matka může být v kterémkoli z nástavků. Může tedy dále plodovat na tmavém díle a riziko propuknutí chorob plodu postupně roste. Protože jí malá výška plástů 39x24 neumožní zde volně plodovat a vytvářet kruhové plodové těleso, není divu, že se na vyšších rámkových měrách včely lépe rozvíjejí.

Proto si dovoluji zákazníkům doporučit, aby si pořídili termosolární úly na rámkovou míru 37x30 a nebo 39x30. Já sám užívám míru 37x30 a to k plné spokojenosti. Na této míře také byla termosolární technologie vyvíjena. Kdo tak učiní, ušetří si tím plno starostí a mnoho hodin práce s obnovou díla.

A pokud mnozí namítají, že takové úly potřebovat nemohou, protože chovají včelstva na nejběžnější míře 39 x 24, poradím jim toto:

Včelstvo (nejlépe oddělek) na míře 39x24 lze do úlů jmenovaných měr 37x30 a 39x30 velmi snadno převěsit. Nejprve nebudou rámky 39x24 dosahovat až ke dnu nástavku. Ale po převodu včel na mezistěny správné míry, lze včely na rámky nového úlu rychle převést. Při převodu na míru 37x30 je jen třeba, zakrátit přímo na včelnici ouška horních louček o 2 cm. Výborně se k tomu hodí zahradnické nůžky, kterými to jde dobře. Tento převod včel na rámky vyšších měr šetří čas při aplikaci jednorázových převodů včel na čisté dílo, a včelám se dle mých pozorování na rámcích vyšších měr lépe daří.

 

 

Protože nelze na míře 39x24 a jí podobných efektivně a jednorázově včelstva převádět na čisté dílo, považuji za správné vyzvat k opuštění této míry a přejití na míry vyšší, lépe přizpůsobené prevenci moru RTST. Prevence moru je velmi důležitou součástí RTST a nikomu nedoporučuji ji podceňovat.

 

Fotodokumentace z pokusné léčby

 

Jednou vidět je prý lepší, než stokrát slyšet. Proto přikládám komentované fotografie z termosolární léčby.

 

1.Záznam umístění dvou teplotních čidel v plodišti při pokusech

Jedno čidlo je vloženo přímo v centru plodiště a druhé na jeho spodním okraji. Čidla jsou vložena přímo do těla plodového plástu a neměří tedy jen teplotu v uličkách, ale teplotu díla a plodu. Při léčbě volíme vložení čidel dle nákresu. Zde byla čidla umístěna účelově, pro stanovení velikosti rozdílu mezi středem a spodem plodového tělesa při výzkumech.

 

2.Počáteční teploty plodiště, před zahájením tepelného ošetření

 

3. Okamžik dosažení teploty 40°C v centru plodu

Pravý senzor dokazuje, že teplota na spodu plodiště je v daný okamžik jen o 0,4°C nižší než v jeho středu. Také relativní vlhkost vzduchu je dost vysoká (61%) a výrazně klesá teprve při teplotách mnohem vyšších. Vyschnutí plodu tedy nehrozí.

 

 

4. Maximální dosažená teplota plodu

Toho podmračeného dne činila 42,4°C. Teplota nad 40°C byla držena po 2,5 hodiny. Také na spodu plodiště bylo dosaženo teplot nad 40°C, bezpečně hubících roztoče. Relativní vlhkost klesá při takto nízkých teplotách jen o 4 %.

 

5. Včelám zvýšení teploty nevadí

Mnozí skeptici se domnívají, že včelám horko velmi vadí. A že je mohou teploty nad 40°C poškodit či zabít. Také odborná literatura toto často uvádí. Včely samy na to mají docela jiný názor a ještě při 43°C mnohé z nich lezou či větrají v prostoru termosolárních rámků. To aniž by se snažily uniknout, což samozřejmě kdykoli mohou.

 

6. Termosolární rámky (či čelní stěna) v akci

Výrazně pomáhají ohřevu a cirkulaci teplého vzduchu v úlu. Jen díky vzestupnému proudu vzduchu který vytvářejí, lze bezezbytku prohřát celé plodiště. Teploty mezi nimi a sklem nástavku často dosahují i více než 50°C. Včelám a dílu v plodišti to ale vůbec nevadí, protože je před přímým žárem chrání vnitřní izolace izolačních rámků. Při tak vysoké teplotě jako je na fotografii (48°C), už jsou včely staženy za izolací a nebo v podmetu úlu.

 

7. Reakce včel na tepelné ošetření plodiště

Včely se za léčby chovají zcela normálně, jen se mírně vyvěšují na česnu. Z obrázku je patrné, že včely nelétají pro vodu, aby úl chladily. Naopak pouze větrají a v úlu vzduch nezvlhčují. Také zde se literatura mýlí, když tvrdí, že včely intenzivně chladí odparem vody, pro kterou prý usilovně létají.

 

 

8. Vliv dlouhodobého ohřevu na plodování

Včely přednostně plodují na nejvíce ohřátém díle. Zde například přímo za plechem termosolárního rámku, který se každodenně periodicky rozpaluje. Pro účely studia vlivu horka na panenské dílo a plod, byla z termosolárního rámku vyjmuta izolace. Také nebyla aplikována protirojová opatření, aby se včely chtěly rojit a bylo možné studovat vliv ohřevu na matečníky. Spontánní výstavba trubčiny a matečníků přímo v rámku hovoří o tom, že termosolární ohřev včelám svědčí a samy ho vyloženě preferují.

 

9. Vliv termosolárního ohřevu na plod

Stav plodu po termosolární léčbě dne 9.7 2013. Tento plod byl 2,5 hod. vystaven teplotám v rozmezí 40 - 42,4°C. Není patrné žádné poškození díla ani larev. Larvy nejsou dehydrované a mají stejný objem jako před léčbou. Prostor označený párátky je určen ke studiu dlouhodobých dopadů na plod v příštích dnech. Literatura běžně uvádí, že ohřevem dochází k vypadávání larev z plástů, vysávání plodu žíznivými včelami a jiné nepravdy. Nic z toho není za správně provozované léčby možné.

 

 

Tatáž oblast plodu po několika dnech dokazuje, že plod byl normálně zavíčkován a žije

 

10. Roztoč se v buňkách před horkem neukryje

Roztoči za ohřevu plástových uliček v plodišti slézají v panice z mladušek a snaží se uniknout. Protože je v buňkách chladněji než v uličkách mezi plásty, mnozí do nich zalézají. Jakmile se ohřeje i vzduch v buňkách, roztoči zde umírají.

 

 

11. Roztoči nemají šanci:

Tato fotografie zachycuje míru spadu roztočů v průběhu pěti dnů po prvním ošetření. To u včelstva pokusně roztoči silně zamořeného. Úmrtnost parazitů po léčbě je v plodišti stoprocentní.

 

 

12. Důkaz, že solární termoterapie hubí roztoče všech věkových tříd

Načervenalí roztoči jsou dospělé samičky, zabité teplem pod víčky plodu. Slámově žluté samičky jsou ještě nedospělé a i ony byly zabity pod víčky plodu.

 

 

Kuriozity z pokusné léčby

 

Tyto fotografie nejsou rozhodně určeny jako inspirace k napodobování. Mají pouze demonstrovat úžasnou odolnost včel vůči vysokým teplotám. Byly pořízeny při nutných pokusech, stanovujících horní mez odolnosti díla, plodu, i samotného výkonu termosolárních úlů. Nejde tedy o snímky z běžné léčby!

 

V termosolárním úlu lze dosahovat i teplot vyšších než 55°C. Dolní senzor ukazuje jen 10% relativní vlhkost vzduchu, což je méně než na poušti. Proto také může plod v této teplotě krátkodobě přežít. Neboť čím je vzduch sušší, tím lépe se může chladit odparem vody z povrchu těla. Pro jedno čidlo byla relativní vlhkost v tomto žáru dokonce neměřitelná, a proto ukazuje 0%.

 

Tyto světlé mladušky jsou skutečnými hrdinkami termosolární léčby. Přežily krátkodobé vystavení teplotě rovných 55°C v plodišti a mnohé se při ní vylíhnuly! Díky extrémně suchému vzduchu přežily bez následků. Po plástu se pohybují všemi směry a neprojevují se u nich žádná poškození. Také plást sám nebyl poškozen. Doporučená maximální léčebná teplota činí 45°C a je jí v plodu dosaženo, pokud je v oblasti horního čidla ( u horní loučky) cca. 47°C. Byla navržena tak, aby byla o 10°C nižší než ta, při níž se tyto mladušky vylíhnuly. Proto je zcela bezpečná. Obrázek také ukazuje, že jsou na plástech jen samé mladušky. Starší včely jsou staženy níže a takto silný ohřev by je zabil. Mladušky ho ale přežijí. Stejně, jako by ho v suché sauně přežil i člověk.