TOPlist

8. Problematika prevence a léčby moru včelího plodu

 

Kroky vedoucí k účinné prevenci moru jsou zpracovány do výše publikované technologie RTST, která je schematicky rozkreslena. Pro zájemce o poznání odborné stránky tohoto problému přikládám článek o přirozené dynamice včelího díla.

Domnívám se, že včelařskou veřejnost dále velmi zaujmou poznatky týkající se moru včelího plodu, které v rámci diplomové práce zpracovala slečna Mgr. Michaela Wolfová Dis. A umožnila mi její práci zveřejnit. Z textu je patrné, že právě hygiena díla je nutným základem pro udržení dobrého zdravotního stavu včelstev. A umí udržet včely zdravé i v ohnisku moru včelího plodu.

Za zmínku stojí, že se mi ozývají včelaři, kteří se na bázi tohoto přístupu sami dokázali již rozvinutého moru zbavit a svá hospodářství za statisíce korun zachránit. To mě velmi těší a více než co jiného ukazuje na značný ozdravný efekt této technologie.

Samozřejmě vím, že je trestné mor tajit a léčit. Proto se těchto lidí na jejich identitu zásadně neptám. Stejně bych jejich výsledky nemohl jako důkazem veřejně operovat. Proto ponechávám na uvážení všech včelařů, zda na bázi poznatků zde publikovaných své nemocné včely sami vyléčí, paradoxně v rozporu se zákonem. Anebo se pochlubí veterinářům a uspořádají svým včelám veřejnou kremaci, v dokonalém souladu s naší veterinární legislativou.

Abych doložil extrémní účinnost Rašovské metody při prevenci moru, přikládám článek pana Svobody, který s její pomocí svá včelstva ozdravil.

 

Teorie přirozené dynamiky včelího díla


Ke zhlédnutí zde/


Diplomová práce Mgr. Michaely Wolfové Dis.


Zde ke stažení

 

Téma dynamiky včelího díla chci uzavřít vyvrácením jednoho zažitého včelařského bludu. Mnozí včelaři operují tím, že včely převáděné na panenské dílo nemohou mít dost pylu a tedy, že na něm nutně hladoví. Protože prý včely pyl do nového díla zásadně neukládají. To ale není pravda a níže uvedený obrázek to jasně dokládá. Není lepších plástů pro rozvoj včelstev, než takovýchto:

 

 

Článek pana Svobody, který mor včelího plodu porazil

 

Rašovská metoda? Nic si o ní nemyslím, protože o ní mnohé vím!

V roce 2005 byl na několika stanovištích v naší ZO diagnostikován mor včelího plodu. Jednalo se o pokračování již několik roků se vlekoucího problému s morem, v Olomouckém kraji. Klinický mor postihl i mé stanoviště. Tehdy jsem dle nařízení KVS spálil 2 včelstva. Zbylo mě na stanovišti dalších 6 včelstev. Protože jsem nechtěl přijít také o ně, a nehodlal jsem jen pasivně čekat, jak to u nich dopadne, pokusil jsem se tento problém začít dle možností řešit.

Přijal jsem nabídku od VÚVč v Dole, a nechal si zbývající včelstva vyšetřit. Výsledek ukázal, že 2 včelstva jsou zdravá, a další 4 jsou pozitivní co do výskytu původce moru. Včelstva jsem choval v zánovních nástavkových úlech K39, a myslím si, že jsem se o ně nikdy špatně nestaral. Jestli, a kde jsem dělal chyby, mě tehdy jasné nebylo. Moje úvaha se ubírala tím směrem, že nařízená preventivní opatření nejsou lékem, a že bude nutné udělat pro ozdravění zbylých včelstev daleko více.

Při pálení klinicky nemocných včelstev jsem vypozoroval přítomnost shnilých larev pouze v tmavším díle. Plod na vystavěných mezistěnách, které v tu dobu byly v úlech 2 až 3 měsíce, byl kupodivu zcela v pořádku. Uvědomil jsem si, že to nemůže být náhoda. Situaci jsem vyhodnotil tak, že cesta ke zdravému včelstvu by mohla spočívat v důsledné obnově díla. Podřídil jsem tedy následné ošetřování zbylých včelstev tomu, abych docílil maximální stavby na mezistěnách.

Ještě tentýž rok jsem u pozitivních včelstev vyměnil matky. Do té doby jsem do včelstev dával max. 8 – 10 mezistěn ročně, a v sezóně používal na jedno včelstvo 4 nástavky po 10 rámcích 39 x 24. V následujících letech se mě dařilo nechat postavit každé včelstvo až 30 mezistěn, slabší více jak 20. Tedy každoročně jsem vyměnil kompletní dílo v plodišti. Při takto masivní stavbě je logické, že část díla zůstala panenská. Tyto panenské plásty jsem začal používat jako výbavu horního nástavku při uspořádání úlu na zimu. Tedy podobně, jak radí Rašovská metoda. Ta tenkrát ale ještě nebyla známa a publikována.

Plásty ve spodním nástavku byly samozřejmě plodové, ale protože pocházejí vždy z daného roku, jsou poměrně světlé, často zakladené jen jednou. Docílil jsem tedy toho, že na jaře je plodové těleso přesunuto v horním nástavku na čistém díle. Včelařil jsem tedy Rašovskou metodou dříve, než její autor RNDr. Linhart sám.

Má práce při jarním rozvoji včelstev spočívá vtom, že včelám postupně přidám nástavky s mezistěnami. Plodové těleso se přirozeně rozšiřuje na nově vystavěné mezistěny. K vymezení prostoru plodiště používám mřížku. Plodové plásty z předchozího roku, které posloužily jako základ pro zimní uspořádání ve spodním nástavku, používám jako medníkové, pouze nad mřížkou. Snahou tedy je, abych vždy zimoval na plástech vystavených v daném roce. Nutno dále dodat, že toto se při provozu v některých případech úplně nepodaří, protože některé plásty potřebuji použít na tvorbu oddělků, které později vrátím do včelstev při výměně matek jako plodové. Nebo například v roce 2011, kdy při velmi silné nárazové snůšce včely rychle zanášely vystavené mezistěny medem. Proto jsem musel použít rezervní souše. Pečlivě si ale hlídám, aby souše použité v plodišti byly poměrně světlé, a nebyly starší než 2 roky.

V současné době nechávám každému včelstvu vystavět 19 – 22 mezistěn. Toto množství je určitě dostatečné pro realizaci popsaného záměru. Protože používám zásadně vždy i nové rámečky, (a dnes mám 22 včelstev), je to celkem drahá a časově náročná záležitost. Množství postavených mezistěn, které možná částečně ovlivní produkci medu, je z ekonomického hlediska také často diskutovaný problém, ale z mého pohledu druhořadý. Pravděpodobně je možné v konkrétních podmínkách dosáhnout dobrých výsledků systematickou výměnou i menšího počtu mezistěn než uvádím. Ale to jsem neměl možnost ověřit v praxi.

Za posledních 6 roků kdy pracuji touto metodou, sleduji zdravotní stav tím, že si nechávám pravidelně vyšetřit jednotlivě všechna včelstva na přítomnost původce moru včelího plodu. V prvních třech letech jsem nechal každoročně provést dokonce tři laboratorní vyšetření měli z každého včelstva. Z hodnot uvedených v protokolech je jasně patrné, kterak dochází k snižování infekčního tlaku původce moru ve včelstvech. Tak tomu bylo i u nejsilněji infikovaného včelstva, které se tou dobou díky obrovské koncentraci spor nacházelo v pozdním předklinickém stádiu a kterému proto s jistotou hrozila brzká likvidace.

Proces ozdravění trval 2 roky, v jejichž průběhu jsem každou sezónu kompletně vyměnil dílo v plodišti. V současné době si nechávám udělat vyšetření každého včelstva 1 x ročně. Kontrolních vyšetření mám celkem 12. Dnešní výsledky jsou i u tehdy problémových včelstev pouze negativní.

Pokud zkonfrontuji své výsledky a technologii ošetřování včelstev s Rašovskou metodou, musím nutně konstatovat, že vlastně aplikuji její modifikaci a že jsem dospěl k cíli (zdravým včelstvům) na stejném principu, který tato metoda využívá. Tímto cílem je prokázané ozdravění a trvalé udržení dobrého zdravotního stavu včelstev. To i těch, která bývala sporami moru vysoce postižena.

Nepochybuji proto o tom, že je tvrzení Dr. Linharta oprávněné když uvádí, že tato metoda má i léčebný potenciál a je schopna vyléčit i včelstva již morem klinicky postižená. Je tedy tématem k diskusi pro včelařské a veterinární odborníky, zda tento princip nezavést do veterinární legislativy, jako je tomu v zemích na západ od našich hranic. To jako alternativu pálení klinicky nemocných včelstev tehdy, pokud je chovatel ochoten s veterinárními odborníky spolupracovat. Také pan Kolomý se v zemědělském časopise k tomuto přiklání a dokonce se zavazuje, že bude o změnu legislativy v tomto směru usilovat. Snad mu mé výsledky v jeho snažení pomohou.

Moje několikaleté zkušenosti s laboratorně podloženými výsledky celkem přesvědčivě ukazují na to, že tato metoda má pro udržení zdraví včelstev zásadní význam. Pro toto tvrzení nepřímo svědčí i skutečnost, že mám dlouhodobě zdravá včelstva na obou mých stanovištích, z nichž to první (kde jsem problém s infikovanými včelstvy začal řešit), leží trvale v ochranném pásmu asi 8 roků. Druhé stanoviště asi 4 roky. Problém s morem v naší oblasti je trvale velmi vážný.

Postup práce ve včelstvech, který popisuji je pouze orientační. Záměrně neuvádím přesnou metodiku práce, protože jsem si toto vyzkoušel a ověřil pouze v úle K 39. Ošetřovat včelstva s cílem využít jejich stavební pud, určitě pro většinu včelařů není problém. To je to základní a nejdůležitější. Druhým důležitým krokem je správné použití nastavěného díla. Myslím si, že metodika práce se bude lišit v úlu jiného typu, i v jiných klimatických a snůškových podmínkách. Specifické je i používání mřížky, příprava na zazimování, podávání zásob na zimu, apod.

V současné době i veterinární odborníci uvádějí, že není možné s jistotou určit, proč v konkrétním chovu problém moru vznikne. Pokud se podívám na svůj způsob práce ve včelstvech dříve a nyní, myslím, že jsem v minulosti podcenil právě obměnu díla. Je možné, že v oblasti kde problém z infekcí není, je postavení 8 -10 mezistěn ve včelstvu dostačující. Ale tehdy jsem vůbec nepoužíval mřížku, a tak musím připustit, že se mě dostávaly starší plásty, které matka přirozeně vždy přednostně zakladla, do zimujících nástavků. Tyto plásty ještě dále z části sloužily jako plodové v následujícím roce. Stáří souší jsem nehlídal. Jejich kvalitu jsem posuzoval (jak je obvyklé), pouze podle barvy. V obecném povědomí včelařů je zažité i to, že tmavší plásty jsou teplejší, a pro zimování tedy i lepší. Proto, částečně i z tohoto důvodu, jsem tady chybu neviděl.

Podle těchto zkušeností si myslím, že vyměnit nahodile jen nejtmavší plásty se jeví jako nedostačující. To je sice běžně používaný způsob, ale ve své podstatě dosti nedokonalý.

Včelařím 32 roků, myslím, že každá zkušenost, byť nepříjemná, je pro další práci poučením. Témat, která jsou návodem k řešení skutečných problémů ve včelařství, se za poslední roky mnoho mezi včelaři neobjevilo. Rašovská metoda je pro pozorné čtenáře jistě velmi zajímavé a poučné čtení. Upravit masově technologii chovu vycházející s tohoto poznání, by jistě znamenalo obrovský přínos pro zdraví včelstev. Velkou překážkou jsou však samotní včelaři. Znám jich dost, a proto rozhodně nejsem optimistický. Vím, že sebelepší teorie, třeba podložená prokazatelnými výsledky, pro spoustu lidí neznamená nic. Se svými zavedenými praktikami se nerozloučí. Dále je třeba počítat ze zvýšenými náklady na přípravu mezistěn, a s časem na nějaký zákrok ve včelstvech navíc. Obojí je pro mnohé problém. Zadarmo prostě nic není.

Mám také i zkušenosti, že řada včelařů obměňuje dílo jen velmi málo, a některé roky třeba vůbec. Proto se ani nelze divit, že stejně nevěří, co je dobře vedené včelstvo schopno dokázat. Specifické pro spoustu včelařů, a často i pro ty, kteří si hrají na starostlivé funkcionáře, je také to, že se raději než o svoje včelstva, horlivě zajímají o druhé včelaře, a za každou cenu musí být ti nejchytřejší.

Mnohokrát jsem třeba slyšel, že mor právě dotáhl soused, protože se o včelstva špatně stará. Myslím si, že by aktivita každého z nás měla začít právě důslednou prohlídkou obsahu vlastních úlů.

Výsledky shrnuté formou tabulky jasně vypovídají o tom, že u správně vedeného chovu jsou rizika nákazy téměř nulová. To bez ohledu na nákazovou situaci v okolí. Svádění případného problému s morem na sousedy je proto pouze alibistickou výmluvou.

 

 

Tabulka výsledků veterinárního vyšetření měli,

provedeného Výzkumným ústavem včelařským (data převzatá z protokolů)

 

Rok a rozmezí kultivace Počet včelstev Pozitivní včelstva Negativní včelstva
2005 8 5 spory: neuvedeno 3
28.2-7.3 2006 6 4 spory: 104 - 103 2
25.5-31.5 2006 6 2 spory: neuvedeno 4
7-14.12 2006 6 1 spory: 102 5
13-20.7. 2007 12 1 spory: 104 11

 

 

Nástavek světlého díla

 

 

Pohled na krásně vystavěný nový plást

 

 

Pavel Svoboda

Tel: 731701688 svobodavcelarstvi@email.cz